HISTORIE: Bachmač 1918 (2/3)
Večer obranu oblasti Bachmače posílil ještě 4. čs. střelecký pluk „Prokopa Holého“, který předtím byl již připraven v Ičně (které dosáhl pochodem z Monastyřiště) k odjezdu do Bachmače. 9. rota pluku (podporučík Vejrosta) zaujala ještě předtím obranu na řece Udaj k ochraně Ičny před případným postupem nepřítele od stanice Kruty. V úseku technická rota pluku zničila několik železničních malých mostů ke znesnadnění postupu nepřítele. I. prapor pluku (velitel poručík Gayer) obsadil v 19 hodin stanici Bilmačevku a přilehlou vesnici Fastovce. II. prapor (velitel podporučík Noska) dorazil o půlnoci na stanici Varvarovce. III. prapor (podporučík Vobrátílek) dorazil do Bachmače, kde posílil obranu.
Během dne byl ještě velitelem celé obrany Bachmače jmenován ruský plukovník Šiškovskij (velitel 4. stř. pluku). Ve skutečnosti však operace následně řídili poručík Čeček (zástupce velitele 4. pluku) a ruský podplukovník Ušakov. Během večera byl tak vypracován plán zítřejšího útoku na stanice Peski a Pliski.
Zároveň však byl velením divize vydán – zřejmě na nátlak politického vedení Odbočky Československé národní rady, v obavě před zatažením čs. vojska do vnitřních poměrů Ruska – kdy byla obava, že spolu s německými jednotkami postupují někde po jejich boku i oddíly ukrajinské (k nimž čs. vojsko zachovávalo přísnou neutralitu), rozkaz „vyhnout se krveprolití“ a srážkám s ukrajinskými jednotkami. Zároveň bylo nařízeno štábem 1. divize vyslat parlamentáře k pokusu domluvení případného příměří do ranních hodin 13. 3., kdy se předpokládalo dokončení evakuace sboru po železnici z Bachmače na východ. Stejně jako v případě dojednávání příměří v Kyjevě, vzbudil i nyní tento rozkaz ruského velitele divize u čs. legionářů všech zapojených jednotek silnou vlnu nesouhlasu k nějakému vyjednávání s nepřítelem.
11. 3. 1918
Ještě za tmy, v časných ranních hodinách, byli dle rozkazu velení 1. divize (měla tehdy ještě ruské velení) ze včerejšího dne vysláni k nepříteli v západním úseku parlamentáři (dva z 2. pluku – který zrovna také dorazil do Bachmače, jeden ze 4. pluku). Ti prošli obranou nepřítele (německý 439. zeměbranecký pluk) až do stanice Pliski, kde jednali s německým majorem von Restorffem, velitelem úseku. Ten po počátečním překvapení a výmluvách, že není kompetentní uzavírat příměří, nakonec po sdělení parlamentářů, že proti němu zaútočí celá čs. divize, souhlasil s podpisem smlouvy o dočasném příměří. Dle smlouvy se německá strana zavazovala k tomu, že se nebude do 13. 3. snažit dále postupovat na Bachmač a obě strany budou mít možnost vyslat své sběrače raněných a mrtvých na místa včerejších bojů. Po podpisu příměří se parlamentáři vrátili zpět. Cestou narazili na postupující čs. oddíly dle včera připraveného plánu, které informovali i podepsaném příměří a ty se tedy také vrátily do výchozích pozic.
Mezitím ale nepříteli dorazily potřebné posily a také se mu podařilo dokončit odsun svých raněných a padlých. Německý major von Restorff hned poté roztrhl podepsanou smlouvu o příměří a předal ji praporčíku Kudrnovi s tím, že ruší toto příměří a smlouvu již neuznává. Krátké několikahodinové příměří tak vzalo za své poté, co pomohlo především nepříteli připravit se k dalšímu útoku na Bachmač.
Západní úsek obrany převzaly I. a II. prapor 4. stř. pluku, jednotky 6. stř. pluku odtud byly staženy do zálohy k odpočinku. I. prapor obsadil vesnici Chvastovce, II. prapor po rychlém pochodu nepřítelem opuštěnou stanici Peski.
Na severním úseku obrany byly také části 6. a 7. stř. pluku vyměněny III. praporem 4. stř. pluku. Ještě předtím v ranních hodinách, po zprávách o uzavření pochybného příměří se skupinou nepřítele na západním úseku, pokusil se i v severním úseku velitel 6. pluku, plukovník Červinka, sjednat vyslanými parlamentáři s nepřítelem příměří. Vyjednávání však dopadlo neúspěšně, německá strana si byla jista svojí převahou a chovala se k parlamentářům s pohrdáním. Ti se tedy vrátili zpět do čs. pozic. Celkově byli Čechoslováci chováním německé strany popuzeni, protože ani oni nesouhlasili většinou v zásadě s rozkazy o vyjednávání s nepřítelem. Připravovali se tak k úporné obraně s cílem ubránit Bachmač před několikanásobnou německou přesilou za každou cenu, než všechny vlaky čs. vojska projedou Bachmačí bezpečně na východ a uniknou tak z utahované smyčky. Také celý den Bachmačí čs. vlaky projížděly, především s jednotkami 1. divize.
12. 3. 1918
V noci se Němci na západním úseku obrany pokusili o několik útoků, avšak byli vždy se ztrátami Čechoslováky odraženi. V 7 hodin však se jim podařilo obsadit stanici Pliski. I. prapor 4. stř. pluku (poručík Gayer) postoupil ke Krasilovce, kde se připravil k obraně. II. prapor 4. stř. pluku zaujal ve stanici Peski kolem 9 hodiny obranné pozice. Byly získány zprávy o tom, že německé jednotky se v Pliskách ve značné síle vykládají z vagónů a postupují směrem na severovýchod. Ke krytí tohoto vykládání postupoval pomalu po trati německý obrněný vlak směrem na Peski. Zároveň také proto, aby zjistil, kde začínají obranné pozice Čechoslováků a jaká je síla jejich obrany.
Když se německý obrněný vlak přiblížil asi na 200 metrů k obraně II. praporu 4. stř. pluku, zahájil prapor palbu z pušek s podporou svých 6 kulometů. Z dalších 10 kulometů zde spolu s Čechoslováky zahájili palbu i bolševici z posilové kulometné jednotky, která se usadila vedle nich. Intenzitou palby zaskočený německý obrněný vlak rychle ustoupil v dešti střel zpět do bezpečné vzdálenosti, odkud potom zahájil ze svého děla v odpověď palbu na československé pozice. Ta však byla nepřesná a nezpůsobila Čechoslovákům žádné ztráty. Mezitím se I. praporu 4. stř. pluku podařil úspěšně provést obchvat německých jednotek v Pliskách, rozebrat i část trati Pliski-Krasilovka za německým vlakem, který bojoval tou dobou s II. praporem pluku. Připravené československé dělostřelecké baterie pak zahájily palbu na německé vlaky, které se snažily z kritické situace, do které se dostaly, rychle uniknout. Čs. jednotky bohužel měly rozkaz od velitele pluku (ruský plukovník Šiškovskij) soustředit se pouze na obranu, útok byl přímo zakázán. Zničení části zaskočených a obklíčených jednotek nepřítele tak nemohlo být dokončeno. Projíždějící německé vlaky tak byly pouze ostřelovány palbou. Došlo jen k jedné malé útočené akci, kdy na rozkaz poručíka Gayera byl vyslán oddíl (o 13 mužích), pod velením praporčíka Petříka, s úkolem rozebrat železniční trať v týlu německých vlaků. Když tento úkol Petříkův oddíl vykonal, dostal se do týlu dvou německých vlaků. Ze vzdálenosti asi 300 metrů na ně zahájil palbu. Od vlaků na něho zaútočily po počátečním překvapení dvě čety německé pěchoty. Petříkově oddílu se podařilo je odrazit a teprve až když vystřílel všechnu munici, odpoutal se od nepřítele a vrátil se zpět k I. praporu 4. pluku do pozic. V tomto boji měly útočící dvě německé čety ztráty 16 padlých a raněných. Petříkův oddíl vyvázl beze ztrát.
Celý den nad oblastí Bachmače létala německá průzkumná letadla, která se snažila zjistit co nejvíce informací o síle a rozmístění čs. obrany.
Večer Němci na západním úseku opravili poškozenou trať za svými vlaky a potom se stáhli s respektem po proběhlých bojích s vlaky z Plisek zpět na západ, až do stanice Kruty, kde začali ihned připravovat a opevňovat obranné pozice z obavy před možným následným československým útokem, který očekávali.
Úsek západní obrany byl posílen během dne také o jednotky 3. čs. střeleckého pluku „Jana Žižky z Trocnova“, který do Bachmače mezitím dorazil. Prapor tohoto pluku odpoledne obsadil Bilmačevku s úkolem bránit levý bok obrany 4. stř. pluku.
Mezitím na severním úseku docházelo během dne jen k dílčím přestřelkám s jednotkami nepřítele a srážkám malých průzkumných hlídek obou stran. V Česnokovce vyměnily v obraně dvě roty 4. pluku dvě roty 7. pluku, které byly s oddílem sapérů 6. pluku, staženy pod vedením štábního kapitána Jungra do zálohy (velení na úseku převzal od něj poručík Homola ze 6. pluku). Jinak byl na úseku celkem klid, ale byly zpozorovány přípravy nepřítele k dalšímu útoku hromaděním posil a přípravou dělostřeleckých pozic.
Během dne dorazilo do Bachmače také bolševické vojsko v několika vlakových transportech s cílem bojovat proti Němcům, kteří zde na Ukrajině neměli podle podepsaných mírových smluv s jejich sovětskou vládou co dělat. Většina příslušníků těchto bolševických jednotek byla nevycvičena, s velmi nízkou bojeschopností, což se snažili tito maskovat tím, že takřka každý z nich byl ověšen mnoha zbraněmi – granáty, pistolemi, šavlí atd. Toto „přezbrojení“ jim dodávalo zřejmě sebevědomí za chybějící výcvik a zkušenosti. Vrchními veliteli těchto jednotek byli často bývalí poddůstojníci ruské carské armády, kteří nyní jako komisaři vojsk nedokázali plnit platně své funkce řídit v boji jednotky na funkcích velitelů praporů, pluků a brigád. Někteří spolu mezi sebou navíc vůbec nespolupracovali a „válčili“ na vlastní pěst. Mnozí z nich zároveň byli často opilí. Vládla mezi nimi celková neorganizovanost a většinou absolutní absence disciplíny. K platnosti jejich pomoci stavěli se Čechoslováci po minulých zkušenostech spíše skepticky. Některé z těchto jednotek se sice hned pokusily zasáhnout do bojů proti Němcům, ale většinou šlo jen o pár výstřelů bez platného účinku a následné rychlé stažení. Ruský podplukovník Ušakov, ze štábu obrany Bachmače, tedy odjel na stanici Bachmač Libavský, kde se nacházel toho času „štáb velitele armády“ bolševiků Primjakova, spolu s nímž tu byl další „velitel“ – komisařka Eugenie Boš. Podplukovník Ušakov jim ve vášnivé diskusi jasně sdělil, aby se zamezilo dalšímu posílání bolševických jednotek do Bachmače, že takové „pomoci“ není třeba, protože spíše překážejí a samostatný úsek se jim svěřit nedá.
Podle plánu měl poslední čs. vlak projíždět Bachmačí druhý den ráno kolem 3 hodiny. Byl proto vydán rozkaz jednotkám v obraně Bachmače, aby držely pozice do této hodiny a potom se samy pomalu stáhly do Bachmače a jako poslední nasedly do vlaků a odjely na východ. Obrana Bachmače měla být následně předána zcela bolševikům, proto bylo domluveno s bolševickým „velitelem armády“ Primjakovem, že během noci budou obranné úseky ještě před stažením čs. jednotek předány postupně bolševickým oddílům, které měly do té doby včas do úseků dorazit.
…
(pokračování příště)
Hlavní prameny:
www.pamatnik.valka.cz
„Československý denník, Orgán ČsNR a správy Svazu čs. spolků na Rusi“ (ročník 1918), Rusko, 1918
FRYŠČOK M. A.: „Ludvík Krejčí tuřanský generál“, Šimon Ryšavý, Brno, 1999
IVIČIČ V.: „Tatranci. Dějiny 7. střeleckého Tatranského pluku.“, Praha, 1924
JUZA J.: „Čs. legionáři okresu Rychnov nad Kněžnou 1914-1921“, OÚ Rychnov n. K., Rychnov n. K., 1998
KUBÍČEK A.: „Hanáci v revoluci. Kronika 6. čsl. střeleckého pluku Hanáckého“. Olomouc, 1928
MEDEK R., HOLEČEK V., VANĚK O.: „Za svobodu“, II. díl., Památník odboje, Praha, 1924
PLESKÝ M.: „Dějiny 4. střeleckého pluku Prokopa Velikého 1917-19120“, M. Pleský, Turnov, 1927
PICHLÍK K., KLÍPA B., ZABLOUDILOVÁ J.: „Českoslovenští legionáři (1914-1920)“, Mladá fronta, Praha, 1996
SAK R.: „Anabáze“, H a H, Jinočany, 1996
SVITÁK M.: „Bachmač“ – článek, 2003( http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek.php?id=825)
VEJNAR J.: „Úderný prapor. Kronika prvního úderného praporu Sibiřských legií“, Hraničářský prapor č.6 „Sibiřských úderníků“, Domažlice, 1930
Během dne byl ještě velitelem celé obrany Bachmače jmenován ruský plukovník Šiškovskij (velitel 4. stř. pluku). Ve skutečnosti však operace následně řídili poručík Čeček (zástupce velitele 4. pluku) a ruský podplukovník Ušakov. Během večera byl tak vypracován plán zítřejšího útoku na stanice Peski a Pliski.
Zároveň však byl velením divize vydán – zřejmě na nátlak politického vedení Odbočky Československé národní rady, v obavě před zatažením čs. vojska do vnitřních poměrů Ruska – kdy byla obava, že spolu s německými jednotkami postupují někde po jejich boku i oddíly ukrajinské (k nimž čs. vojsko zachovávalo přísnou neutralitu), rozkaz „vyhnout se krveprolití“ a srážkám s ukrajinskými jednotkami. Zároveň bylo nařízeno štábem 1. divize vyslat parlamentáře k pokusu domluvení případného příměří do ranních hodin 13. 3., kdy se předpokládalo dokončení evakuace sboru po železnici z Bachmače na východ. Stejně jako v případě dojednávání příměří v Kyjevě, vzbudil i nyní tento rozkaz ruského velitele divize u čs. legionářů všech zapojených jednotek silnou vlnu nesouhlasu k nějakému vyjednávání s nepřítelem.
11. 3. 1918
Ještě za tmy, v časných ranních hodinách, byli dle rozkazu velení 1. divize (měla tehdy ještě ruské velení) ze včerejšího dne vysláni k nepříteli v západním úseku parlamentáři (dva z 2. pluku – který zrovna také dorazil do Bachmače, jeden ze 4. pluku). Ti prošli obranou nepřítele (německý 439. zeměbranecký pluk) až do stanice Pliski, kde jednali s německým majorem von Restorffem, velitelem úseku. Ten po počátečním překvapení a výmluvách, že není kompetentní uzavírat příměří, nakonec po sdělení parlamentářů, že proti němu zaútočí celá čs. divize, souhlasil s podpisem smlouvy o dočasném příměří. Dle smlouvy se německá strana zavazovala k tomu, že se nebude do 13. 3. snažit dále postupovat na Bachmač a obě strany budou mít možnost vyslat své sběrače raněných a mrtvých na místa včerejších bojů. Po podpisu příměří se parlamentáři vrátili zpět. Cestou narazili na postupující čs. oddíly dle včera připraveného plánu, které informovali i podepsaném příměří a ty se tedy také vrátily do výchozích pozic.
Mezitím ale nepříteli dorazily potřebné posily a také se mu podařilo dokončit odsun svých raněných a padlých. Německý major von Restorff hned poté roztrhl podepsanou smlouvu o příměří a předal ji praporčíku Kudrnovi s tím, že ruší toto příměří a smlouvu již neuznává. Krátké několikahodinové příměří tak vzalo za své poté, co pomohlo především nepříteli připravit se k dalšímu útoku na Bachmač.
Západní úsek obrany převzaly I. a II. prapor 4. stř. pluku, jednotky 6. stř. pluku odtud byly staženy do zálohy k odpočinku. I. prapor obsadil vesnici Chvastovce, II. prapor po rychlém pochodu nepřítelem opuštěnou stanici Peski.
Na severním úseku obrany byly také části 6. a 7. stř. pluku vyměněny III. praporem 4. stř. pluku. Ještě předtím v ranních hodinách, po zprávách o uzavření pochybného příměří se skupinou nepřítele na západním úseku, pokusil se i v severním úseku velitel 6. pluku, plukovník Červinka, sjednat vyslanými parlamentáři s nepřítelem příměří. Vyjednávání však dopadlo neúspěšně, německá strana si byla jista svojí převahou a chovala se k parlamentářům s pohrdáním. Ti se tedy vrátili zpět do čs. pozic. Celkově byli Čechoslováci chováním německé strany popuzeni, protože ani oni nesouhlasili většinou v zásadě s rozkazy o vyjednávání s nepřítelem. Připravovali se tak k úporné obraně s cílem ubránit Bachmač před několikanásobnou německou přesilou za každou cenu, než všechny vlaky čs. vojska projedou Bachmačí bezpečně na východ a uniknou tak z utahované smyčky. Také celý den Bachmačí čs. vlaky projížděly, především s jednotkami 1. divize.
12. 3. 1918
V noci se Němci na západním úseku obrany pokusili o několik útoků, avšak byli vždy se ztrátami Čechoslováky odraženi. V 7 hodin však se jim podařilo obsadit stanici Pliski. I. prapor 4. stř. pluku (poručík Gayer) postoupil ke Krasilovce, kde se připravil k obraně. II. prapor 4. stř. pluku zaujal ve stanici Peski kolem 9 hodiny obranné pozice. Byly získány zprávy o tom, že německé jednotky se v Pliskách ve značné síle vykládají z vagónů a postupují směrem na severovýchod. Ke krytí tohoto vykládání postupoval pomalu po trati německý obrněný vlak směrem na Peski. Zároveň také proto, aby zjistil, kde začínají obranné pozice Čechoslováků a jaká je síla jejich obrany.
Když se německý obrněný vlak přiblížil asi na 200 metrů k obraně II. praporu 4. stř. pluku, zahájil prapor palbu z pušek s podporou svých 6 kulometů. Z dalších 10 kulometů zde spolu s Čechoslováky zahájili palbu i bolševici z posilové kulometné jednotky, která se usadila vedle nich. Intenzitou palby zaskočený německý obrněný vlak rychle ustoupil v dešti střel zpět do bezpečné vzdálenosti, odkud potom zahájil ze svého děla v odpověď palbu na československé pozice. Ta však byla nepřesná a nezpůsobila Čechoslovákům žádné ztráty. Mezitím se I. praporu 4. stř. pluku podařil úspěšně provést obchvat německých jednotek v Pliskách, rozebrat i část trati Pliski-Krasilovka za německým vlakem, který bojoval tou dobou s II. praporem pluku. Připravené československé dělostřelecké baterie pak zahájily palbu na německé vlaky, které se snažily z kritické situace, do které se dostaly, rychle uniknout. Čs. jednotky bohužel měly rozkaz od velitele pluku (ruský plukovník Šiškovskij) soustředit se pouze na obranu, útok byl přímo zakázán. Zničení části zaskočených a obklíčených jednotek nepřítele tak nemohlo být dokončeno. Projíždějící německé vlaky tak byly pouze ostřelovány palbou. Došlo jen k jedné malé útočené akci, kdy na rozkaz poručíka Gayera byl vyslán oddíl (o 13 mužích), pod velením praporčíka Petříka, s úkolem rozebrat železniční trať v týlu německých vlaků. Když tento úkol Petříkův oddíl vykonal, dostal se do týlu dvou německých vlaků. Ze vzdálenosti asi 300 metrů na ně zahájil palbu. Od vlaků na něho zaútočily po počátečním překvapení dvě čety německé pěchoty. Petříkově oddílu se podařilo je odrazit a teprve až když vystřílel všechnu munici, odpoutal se od nepřítele a vrátil se zpět k I. praporu 4. pluku do pozic. V tomto boji měly útočící dvě německé čety ztráty 16 padlých a raněných. Petříkův oddíl vyvázl beze ztrát.
Celý den nad oblastí Bachmače létala německá průzkumná letadla, která se snažila zjistit co nejvíce informací o síle a rozmístění čs. obrany.
Večer Němci na západním úseku opravili poškozenou trať za svými vlaky a potom se stáhli s respektem po proběhlých bojích s vlaky z Plisek zpět na západ, až do stanice Kruty, kde začali ihned připravovat a opevňovat obranné pozice z obavy před možným následným československým útokem, který očekávali.
Úsek západní obrany byl posílen během dne také o jednotky 3. čs. střeleckého pluku „Jana Žižky z Trocnova“, který do Bachmače mezitím dorazil. Prapor tohoto pluku odpoledne obsadil Bilmačevku s úkolem bránit levý bok obrany 4. stř. pluku.
Mezitím na severním úseku docházelo během dne jen k dílčím přestřelkám s jednotkami nepřítele a srážkám malých průzkumných hlídek obou stran. V Česnokovce vyměnily v obraně dvě roty 4. pluku dvě roty 7. pluku, které byly s oddílem sapérů 6. pluku, staženy pod vedením štábního kapitána Jungra do zálohy (velení na úseku převzal od něj poručík Homola ze 6. pluku). Jinak byl na úseku celkem klid, ale byly zpozorovány přípravy nepřítele k dalšímu útoku hromaděním posil a přípravou dělostřeleckých pozic.
Během dne dorazilo do Bachmače také bolševické vojsko v několika vlakových transportech s cílem bojovat proti Němcům, kteří zde na Ukrajině neměli podle podepsaných mírových smluv s jejich sovětskou vládou co dělat. Většina příslušníků těchto bolševických jednotek byla nevycvičena, s velmi nízkou bojeschopností, což se snažili tito maskovat tím, že takřka každý z nich byl ověšen mnoha zbraněmi – granáty, pistolemi, šavlí atd. Toto „přezbrojení“ jim dodávalo zřejmě sebevědomí za chybějící výcvik a zkušenosti. Vrchními veliteli těchto jednotek byli často bývalí poddůstojníci ruské carské armády, kteří nyní jako komisaři vojsk nedokázali plnit platně své funkce řídit v boji jednotky na funkcích velitelů praporů, pluků a brigád. Někteří spolu mezi sebou navíc vůbec nespolupracovali a „válčili“ na vlastní pěst. Mnozí z nich zároveň byli často opilí. Vládla mezi nimi celková neorganizovanost a většinou absolutní absence disciplíny. K platnosti jejich pomoci stavěli se Čechoslováci po minulých zkušenostech spíše skepticky. Některé z těchto jednotek se sice hned pokusily zasáhnout do bojů proti Němcům, ale většinou šlo jen o pár výstřelů bez platného účinku a následné rychlé stažení. Ruský podplukovník Ušakov, ze štábu obrany Bachmače, tedy odjel na stanici Bachmač Libavský, kde se nacházel toho času „štáb velitele armády“ bolševiků Primjakova, spolu s nímž tu byl další „velitel“ – komisařka Eugenie Boš. Podplukovník Ušakov jim ve vášnivé diskusi jasně sdělil, aby se zamezilo dalšímu posílání bolševických jednotek do Bachmače, že takové „pomoci“ není třeba, protože spíše překážejí a samostatný úsek se jim svěřit nedá.
Podle plánu měl poslední čs. vlak projíždět Bachmačí druhý den ráno kolem 3 hodiny. Byl proto vydán rozkaz jednotkám v obraně Bachmače, aby držely pozice do této hodiny a potom se samy pomalu stáhly do Bachmače a jako poslední nasedly do vlaků a odjely na východ. Obrana Bachmače měla být následně předána zcela bolševikům, proto bylo domluveno s bolševickým „velitelem armády“ Primjakovem, že během noci budou obranné úseky ještě před stažením čs. jednotek předány postupně bolševickým oddílům, které měly do té doby včas do úseků dorazit.
…
(pokračování příště)
Hlavní prameny:
www.pamatnik.valka.cz
„Československý denník, Orgán ČsNR a správy Svazu čs. spolků na Rusi“ (ročník 1918), Rusko, 1918
FRYŠČOK M. A.: „Ludvík Krejčí tuřanský generál“, Šimon Ryšavý, Brno, 1999
IVIČIČ V.: „Tatranci. Dějiny 7. střeleckého Tatranského pluku.“, Praha, 1924
JUZA J.: „Čs. legionáři okresu Rychnov nad Kněžnou 1914-1921“, OÚ Rychnov n. K., Rychnov n. K., 1998
KUBÍČEK A.: „Hanáci v revoluci. Kronika 6. čsl. střeleckého pluku Hanáckého“. Olomouc, 1928
MEDEK R., HOLEČEK V., VANĚK O.: „Za svobodu“, II. díl., Památník odboje, Praha, 1924
PLESKÝ M.: „Dějiny 4. střeleckého pluku Prokopa Velikého 1917-19120“, M. Pleský, Turnov, 1927
PICHLÍK K., KLÍPA B., ZABLOUDILOVÁ J.: „Českoslovenští legionáři (1914-1920)“, Mladá fronta, Praha, 1996
SAK R.: „Anabáze“, H a H, Jinočany, 1996
SVITÁK M.: „Bachmač“ – článek, 2003( http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek.php?id=825)
VEJNAR J.: „Úderný prapor. Kronika prvního úderného praporu Sibiřských legií“, Hraničářský prapor č.6 „Sibiřských úderníků“, Domažlice, 1930
