Před 110 lety v Polné u Jihlavy nalezli tělo zavražděné 19leté švadleny Anežky Hrůzové. Podle pitevního nálezu ubohá vykrvácela po široké ráně na krku, avšak na místě činu se nalezlo jen nepatrné množství krve. Zfanatizovaní lidé okamžitě uvěřili pověře, že vrahem musel být Žid a krev „křesťanské panny“ použil na zadělání nekvašeno chleba – macesu. Přestože bylo v podezření více osob, zatkli a postavili před soud 22letého Leopolda Hilsnera.

Rozpoutala se vlna antisemitismu, protižidovských bouří, v nichž sehrály svou roli také velikonoční svátky, na které ten rok připadl i židovský svátek Pesach. Do této atmosféry vstoupil T. G. Masaryk, profesor české univerzity v Praze, tehdy proslulý kritik rasismu a antisemitských tendencí, které na dlouho rozdělovaly českou společnost a politické strany, tlakům podléhali vyšetřovatelé a soudci. Spory pokračovaly i poté, kdy Hilsner byl v září 1899 v Kutné Hoře odsouzen k trestu smrti. TGM usiloval o revizi rozsudku, který byl v dubnu 1890 zrušen, avšak v novém procesu u soudu v Písku v listopadu 1900 byl Hilsner znovu odsouzen – opět na základě nepřímých důkazů. Trest smrti mu v červnu 1901 císař František Josef I. svou milostí zmírnil na doživotní vězení. Všechny žádosti o revizi procesu, kterou nadále TGM požadoval spolu s dalšími vědci a humanisty, byly zamítány. Teprve v březnu 1918 císař Karel I. udělil novou milost vězněnému Hilsnerovi, který zbytek života strávil pod cizím jménem ve Vídni. Z pokynu TGM mu byla údajně vyplácena finanční podpora až do roku 1928, kdy Hilsner zemřel.

O městečku Polná, které vstoupilo touto událostí do dějin, o samotné hilsneriádě, od té doby se napsalo mnoho knih, včetně povídek a románů, ale také písničky, pověsti a povídačky. Ještě před osudnými událostmi s justiční vraždou žila v Polné v letech 1840-42 Božena Němcová, mají zde jednu z nejstarších škol z poloviny 18. století. V městečku žilo mnoho židů, jejich komunita se stala organickou součástí osídlení, židovský hřbitov je zde z konce 17. století, v bývalé synagoze z roku 1684 je dnes židovské muzeum, je tu dochovaný rabínský dům.

V roce 1999 po stu letech se konala v pražském Klementinu 24.-26. listopadu velká konference pod názvem Hilsnerova aféra a česká společnost 1899 – 1999, kterou doplnilo Židovské muzeum v Praze bohatou dokumentující výstavou. Měla i značný ohlas v našich médiích. Významné byly přednášky dnes již zemřelého Milana Machovce, na konferenci přijel s přednáškou Jiří Kovtun, specialista na českém problémy, pracující v Knihovně Kongresu USA ve Washingtonu, z našich historikové Jaroslav Opat, Zdeněk Šolle, Zora Dvořáková, Koloman Gajan, Martin Kučera, Tomáš Brod a mnozí další z 33 přihlášených. Byl zhodnocen vývoj Masarykových názorů na židovství, sionismus a česko-židovské hnutí až po uznání židovské národnosti v první republice. Byl připomenut Masarykův týdenní pobyt v Palestině v dubnu 1927, kdy zde založili Masarykův les a v roce 1940 osadu Kfar pojmenovali Masaryk.

O aktualizaci problému nevinně odsouzeného Žida z Polné se na konferenci postaral vídeňský lékař Petr Vašíček, který i na základě expertních posudků, zadaných ministryní Vlastou Parkanovou, usiloval o Hilsnerovu rehabilitaci, a to i po oné konferenci až do letošního jara. Ještě loni rakouská ministryně spravedlnosti Marie Bergerová prohlásila, že je připravena učinit „politickou rehabilitaci“. V polovině března letošního roku obdržel však dopis, podepsaný zástupcem rakouské ministryně Viktorem Eggertem, v němž je uvedeno: „Pomocí nástrojů rakouského trestního soudního řádu nelze obnovit trestní řízení ve věci Leopolda Hilsnera… Lituji, že Vaší žádosti nelze vyhovět pomocí právních prostředků…“ Velmi stručnou zprávu o tom zaznamenaly jak vídeňské, tak některé české listy.

Jinými slovy: Rakousko vzkazuje i do České republiky, že rehabilitace vraha Anežky Hrůzové je nemožná.To však nemění nic na skutečnosti, že podle mnoha odborníků šlo o justiční omyl, téměř shodný s některými obžalobami a „justičními vraždami“ v minulosti jinde v Evropě. Masarykův neoblomný postoj, jeho filozofické a historické úvahy zůstávají tak trvale významným poselstvím a oslovující zejména soudobé intelektuály, vyzývající je k odpovědnosti před opakováním hrůz minulé doby kdykoliv a kdekoliv.

Není vůbec náhodné, ale naopak téměř zákonité, že současní historici vzpomínají T. G. Masaryka v souvislosti se svými výklady o holocaustu, že byly Masarykovy myšlenky odsuzovány v 50. letech komunistické totality, zjevných soudních manipulací a nepochybných justičních zločinů a že po politických procesech byly poslány na smrt desítky nevinných lidí. To jsou poučení pro všechny další budoucí generace.

květen 2009