HISTORIE: 80 let od liptaňské tragédie
Osoblažský výběžek na Bruntálsku patří k těm nejodlehlejším a nejzapadlejším místům České republiky. V tom jej předčí snad jen Rychlebské hory, kde lze hodiny procházet turistickými cestami, aniž by se člověk s někým potkal. Osoblažsko, to už ale nejsou hory, nýbrž jen malé kopečky. Do tohoto předhůří Jeseníků s obcemi, kde se jakoby zastavil čas, ještě masová turistika nedorazila. V centrálních Jeseníkách se to o víkendech cyklisty jen hemží, ale Osoblažsko ještě „objeveno“ nebylo, i když přírodních a jiných zajímavostí je zde mnoho.
Asi 10 kilometrů jihozápadně od Osoblahy se nachází obec Liptaň. Výraznou dominantou obce je novogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie postavený v severském stylu v letech 1866-1875, jehož věž má 52 metrů. Liptaní vede úzkorozchodná trať z Třemešné ve Slezsku do Osoblahy. V provozu je od roku 1898. Je to poslední úzkorozchodná trať s pravidelnou osobní přepravou provozovanou Českými drahami. Ve vybrané dny letní sezóny se na ní lze svést historickými vlaky taženými parní lokomotivou. Trať má neuvěřitelných 102 oblouků, což zapříčinilo někdejší rakouskouherské nařízení, podle něhož nová železniční trať musí mít nejméně 20 km. Díky obloukům překonala délka tratě minimální délku o 218 metrů.
Kromě řady jiných pozoruhodných památek má Liptaň i jednu krajinnou zvláštnost, která je typická pro Osoblažsko – oblíkovou krajinu. Pevninský ledovec, který v dobách ledových dvakrát zasáhl naše území, obrousil skalní podloží a kopce výrazně zaoblil. Skály modelované ledovci do oblých vrcholů se ve francouzské literatuře nazývají „roches mountonnées“ a v anglické „sheepbacks“ podle své podoby s odpočívajícími ovcemi. Čeština má pro kopce a skály modelované ledovcem název „oblík“. Kromě Osoblažska jsou u nás oblíky v jesenickém podhůří také jižně od Velké Kraše a pak už nikde jinde. V Liptani je také jeden z největších bludných balvanů v České republice a největší nalezený na Osoblažsku. Váží 4,7 tuny a ledovec jej k nám přinesl z jižního Švédska. V roce 1966 byl prohlášen přírodní památkou a je v Liptani umístěn ve skupině s několika menšími bludnými balvany.
Při vstupu do Liptaně vítá obec návštěvníky „do vstupní brány Osoblažska“. Na cykloturistické mapě se nabízejí zajímavé trasy a informační tabule seznamuje návštěvníky s místními pozoruhodnostmi. Z historických událostí je bez bližších podrobností zmíněna tragédie, která se v Liptani stala v září 1938 (na informační tabuli je chybně uvedeno datum srpen 1938). Událost je známa pod názvem liptaňská tragédie a v tomto roce od ní uplyne 80 let.
Před druhou světovou válkou bylo v československém pohraničí silné nacistické hnutí. Liptaň nebyla výjimkou. Místní členové sudetoněmeckého Freikorpsu, v jehož čele stáli bratři Alfred a Franz Seligové, byli napojeni na Německo. Z Říše přicházely instrukce a také zbraně. Liptaňskou tragédii po válce vyšetřovala pobočka SNB Krnov a sled událostí včetně účasti konkrétních osob se podařilo objasnit. Zpráva z 26. 11. 1945 k tomu uvádí:
Dne 22. září 1938, asi v 18 hodin, když se již stmívalo, dali Alfred a František Seligovi, Karel Reichel a František Görlich povel k odzbrojení četnické stanice v Liptani. Zjistili, že na četnické stanici v Liptani je důležitá telefonní ústředna pro sběr zpráv pro velitelství praporu SOS, který měl svoje sídlo v Bruntále. Hlavní původcové bratři Seligové, Reichel a Görlich se sešli již před 18 hodinou na nádraží v Liptani, jsouce ozbrojeni automaty. Odtud pochodovali přes obec k četnické stanici, která byla umístěna v domě č.p. 261 v horní polovině obce Liptaně, poněkud stranou od hlavní silnice.
K tomuto demonstrativnímu ozbrojenému hloučku, za různých výkřiků, přidružovali se ostatní mladí z Liptaně, vesměs nacisté, kteří byli pravděpodobně předem informováni nebo vyzváni, aby se zúčastnili slavnostního odzbrojení četnické stanice. Než tento zfanatizovaný zástup nacistů došel k četnické stanici, čítal asi 150 – 180 mužů. Ozbrojený zástup došel až k budově četnické stanice a hlavní původci vstoupili do úředních místností. Ostatní ozbrojenci zůstali zatím stát venku u vchodu do budovy a střežili kasárna zvenčí. Velitel stanice vrchní strážmistr Rudolf Mokrý při vstupu hlavních původců do kasáren byl ve své kanceláři a podle neprokázaných výpovědí prý pronesl tato slova: „Jsem na smrt připraven.“ Nato si ozbrojenci kategoricky žádali vydání zbraní a pohrozili posádce, že v případě odporu a nevydání zbraní budou na místě postříleni.
Celá situace byla pro posádku četnické stanice natolik hrozivá, že velitel Mokrý se rozhodl dát se odzbrojit. V té době přijížděla na motorce ke stanici dvoučlenná hlídka dozorčích finanční stráže praporu SOS Inocenc Dostál a Vítězslav Hofírek. Ozbrojená skupina nacistů, která střežila příjezd k četnické stanici, chtěla tuto hlídku zastavit. Hlídka však nezastavila a teprve, když byla bezprostředně ohrožována nacisty zbraněmi, oba její členové seskočili z motocyklu a doběhli k četnické stanici, kde se chtěli ukrýt (Netušili však, že stanice je již obsazena nacisty a byli stejně jako ostatní příslušníci SOS odzbrojeni).
Při útěku hlídky směrem ke stanici padl první výstřel. Poté došlo ze strany vzbouřenců k prudké palbě. V nastalém zmatku dav střílející před stanicí zastřelil tři německé občany. Zabiti byli: Karel Metzke, Jan Křístek a Alois Müller. Rozlícený dav počal křičet, že za jejich mrtvé musí být všichni čeští četníci na stanici zastřeleni. Na toto zavolání davu se Alfred Selig, který byl ozbrojen automatem, vrátil s několika ozbrojenci znovu do místnosti četnické stanice, kde chladnokrevně postřílel odzbrojené a tedy zcela bezbranné příslušníky SOS. O život tak přišli vrchní strážmistr četnictva Mokrý, četnický strážmistr Leher, vrchní respicient finanční stráže Svoboda a dozorci finanční stráže Dostál, Čech a Hofírek.
Tolik vyšetřovací spis. Vyšetřovatelé si byli vědomi, že vše se zcela objasnit nepodaří. Celá posádka četnické stanice byla zavražděna a výpovědi účastníků se rozcházely. Podařilo se však zjistit, jak bylo s těly zavražděných naloženo. Všichni zavraždění byli následujícího dne 23. září 1938 nákladním vozem odvezeni za československou hranici do Německa a zahrabání u hřbitova města Leobschütz (dnes Glubczyce v Polsku). Pachatelé tím sledovali zahlazení stop zločinu. Události v pohraničí pak nabraly rychlý spád a po Mnichovské dohodě vraždy v Liptani nikdo nevyšetřoval.
Vyšetřování zločinu začalo ihned po skončení války. Výslechy se konaly v Liptani. V červenci 1945 bylo osm podezřelých dáno do vazby ve věznici u Okresního soudu v Krnově. Odsun německého obyvatelstva skončil v říjnu 1946. Z Liptaně odešlo přes 800 obyvatel. Lidový soud v Opavě rozsudkem z 29. října 1946 odsoudil tři účastníky vraždy k trestu smrti, ostatní k trestům dlouholetého vězení a doživotí. Bratři Seligové, kteří byli hlavními viníky, však dopadeni nebyli a spravedlnosti tak unikli.
K 8. výročí liptaňské tragédie byl dne 22. září 1946 v Liptani odhalen pomník s nápisem:
„PŘÍSAHÁME, ŽE BUDEME DRUH DRUHA MILOVATI, K SOBĚ VĚRNĚ STÁTI, V NEBEZPEČÍ SE NEOPOUŠTĚTI, ALE DO KONCE SE BRÁNITI, JAK NÁM KÁŽE MUŽNÁ ČEST A VĚDOMÍ POVINNOSTÍ OBČANSKÝCH“. TAK PŘÍSAHÁME!
22. září 1938
V NEROVNÉM BOJI S NACISTICKÝMI ORDNERY HRDINNOU SMRTÍ PADLI:
VRCH. STRÁŽM. RUDOLF MOKRÝ
VRCH. RESPICIENT LUDVÍK SVOBODA
STRÁŽM. VILÉM LEHER
DOZORCE FIN. STRÁŽE VÍTĚZSLAV HOFÍREK
DOZORCE FIN. STRÁŽE FRANTIŠEK ČECH
DOZORCE FIN. STRÁŽE INOCENC DOSTÁL
Na pomníku byla pod textem přísahy příslušníků Stráže obrany státu jména zavražděných. Pietního aktu odhalení pomníku se zúčastnili příbuzní obětí, kteří převzali všem šesti obětem posmrtně udělený Československý válečný kříž 1939.
V roce 1988 byl na příkaz Okresního výboru KSČ v Bruntále k 50. výročí tragédie vybudován pomník nový bez jmen zavražděných a původní deska z roku 1946 byla překryta památníkem obětí první světové války obce Liptaň (tedy obyvatel tehdejší obce Liebenthal). Stalo se tak přes protesty obyvatel Liptaně, kteří si přáli původní pomník zachovat. Až v roce 2013 obec Liptaň nechala odstranit překrývající desku a obnovila pomník tragédie s nápisem z roku 1946.
Jelikož mnoho členů sudetoněmeckého Freikorpsku, organizace prohlášené tribunálem v Norimberku za teroristickou, uniklo potrestání a bylo po válce činných v Sudetoněmeckém Landsmannschaftu, snažila se tato organizace dlouhá léta zločiny Freikorpsu zakrývat nebo bagatelizovat. Proto by události jako liptaňská tragédie z 22. září 1938, ke kterým v předvečer Mnichovské dohody a rok před vypuknutím druhé světové války v československém pohraničí docházelo, neměly být nikdy zapomenuty.
Foto: autor