Před 70 lety došlo v naší zemi k bezprecedentnímu aktu násilí. V noci z 13. na 14. dubna 1950 byly u nás de facto zlikvidovány mužské řeholní řády.

Církev, zejména katolická, byla dva roky po tzv. Vítězném únoru poslední odolávající institucí, která kladla odpor postupnému zavádění komunistické morálky do všech rovin veřejného života. Klement Gottwald, který si ještě v den svého zvolení nechal v katedrále zahrát slavnostní Te Deum, rozhodl o konečném potření třídního nepřítele číslo 1. Akci provedly v noci Lidové milice, tedy obdoba SS dřívějšího režimu, od něhož si komunisté převzali mnoho dalších atributů (zejména způsob výslechů podezřelých jedinců, internační tábory a koneckonců i rozsudky smrti nad politickými oponenty).

Během této „bartolomějské noci“ bylo uzavřeno více jak 200 klášterů a řeholních domů a internováno více jak 2300 řádových kněží. Majetek nemovitý byl přeměněn na jiné instituce (kupříkladu knihovny, ale také armádní objekty, vepříny a internační prostory pro nepřátele režimu), majetek movitý byl buď zničen, nebo často rozkraden zasahujícími soudruhy v modrých uniformách. Vedle majetkové újmy došlo rovněž i k újmě sociální, neboť kláštery poskytovaly vedle možnosti duchovní útěchy a vzdělávání i funkci ošetřovatelskou, a to hlavně v případech, kdy se jednalo o tzv. málo perspektivní nemocné.

Dle výpovědi dodnes žijících pamětníků byli kněží a členové řádů titulováni termínem „prasata“, bylo jim sděleno, že je konec flákání, atd. Byla to typická ukázka třídního boje, kdy ti s menším počtem tříd se báli těch s vyšším počtem tříd a svou mentální a etickou nedostatečnost suplovali vulgarismy a násilím.

Ženské řehole byly likvidovány téhož roku na podzim.

Existují dějinné události, které zanechají hlubokou a jen velmi těžce napravitelnou škodu. Holocaust „zbavil“ Evropu jistého elementu, který zde tvořil podstatné hodnoty jak majetkové, tak i sociální, neboť mnoho právníků, lékařů i vysokých úředníků byli Židé. Jejich absence je dodnes patrná. Likvidace řeholních společenství zanechalo v naší zemi jizvy v důsledku eliminace duchovních hodnot a způsobilo, že se hrabe z temna ateismu jen velmi pomalu a teprve nová generace si začíná uvědomovat, že materiální dostatek nestačí. Ale těch čtyřicet let už nikdo nikomu nenahradí.