Význam různých slov a představa, co vlastně znamenají, se časem, a to někdy dost rychle, mění. Třeba letadla „vrchaři“ či „výšková letadla. To nebyl až do 2. světové války běžný termín. „Jsou tady kotláři!“ neznamenalo během 2. světové války, že by přijeli řemeslníci opravit něco ve vytápění.

Výkřik „Jsou tady hloubkaři!“ od roku 1939, kdy začala válka, znamenalo, že je nutno dávat rychle bacha na oblohu, co tam lítá. Protože nedávat pozor, to mohlo jednoho stát kejhák. Výkřik „v úřední řeči“ znamenal: „Poplach, poplach! Právě přiletěli hloubkoví letci!“ (Název doslova přeložen z německého názvu Tiefflieger).

Letoun Republic P-47 Thunderbolt, americký jednomotorový jednomístný stíhací letoun vyráběný v letech 1941–1945 společností Republic Aviation Company v USA. (Podobných letadel bylo více, měli je i Němci, Sověti a Japonci.) Fotografie z leteckého dne Chino Airshow 2014.

Byli to sice většinou Západní, tedy politicky „Přátelští bojovníci“, ale jejich úkolem bylo rozstřílet nepřátelům, co šlo, hlavně lokomotivy, vlakové soupravy, kolony nákladních vozidel, tanků a nádraží, sklady, budovy a mosty a podobná zařízení. Pokud ve vlaku někdo seděl a letci přehlédli, že to jsou civilisté, bylo zle. A kotláři a hloubkaři (ono se to občas plete) měli strašlivý účinek na pěší kolony pozemního vojska, ale také na kolony utečenců. Protože všichni šli jedním směrem. Z hlediska pilota kotláře nebo hloubkaře nelze ze vzduchu většinou přesně rozlišit, kdo je kdo. Ale hrůzný dopad na cíl tohoto útoku je často naprosto stejný. Odborný tisk říká, že: „Hloubkaři je označení pro stíhací piloty, jejichž úkolem za druhé světové války bylo operovat v nízkých letových hladinách a útočit především na malé pozemní cíle (automobily, lokomotivy, trafostanice apod.) a narušovat tak týl nepřítele, jeho infrastrukturu, zásobování či znesnadňovat mu komunikaci. Od počátku války, kdy na vlaky i kolony uprchlíků a ustupujících nepřátel začaly tyto metody používat Němci, byly nejvýkonnější a nejobávanější německá letadla Ju-87G, Stuka.

Ju-87G, jeden z nejúčinnějších modelů.

Hloubkaři a jejich činnost jsou v Evropě a Česku v našich hlavách ponejvíce spojovány se západními americkými letci na strojích P-51 Mustang, P-47 Thunderbolt a P-38 Lightning. Britská RAF používala k těmto účelům převážně letouny typu Hawker Typhoon (které svou robustností a nosností byly k podobné úloze více než vhodné), Hawker Tempest, de Havilland Mosquito nebo Supermarine Spitfire. Thunderbolt.

Spojenci rychle konstrukčně dohnali technicky podobné stroje, viz ukázku útoku na německý vlak ve Francii.

Záběry z leteckého kulometu. Zdroj „Hloubkaři útočí“.

Podobně útočili spojenečtí hloubkaři i u nás. Díky práci nadšenců i odborníků, např. Zdenka Munzara a Pavla Kmocha, Tomáše Jakla a Filipa Vojtáška, vydala Praha 2 sérii materiálů o této době. Odkaz. Když se zdálo, že tento úsek války je už úplně zapomenut, připomněli badatelé spojenecké útoky hloubkařů na německá vojska v Protektorátu a v Sudetech. Mimochodem, je potvrzeno, že hloubkaři zničili více než 300 německých letadel parkujících na letištích v protektorátu a Sudetech.

První potvrzený hloubkový útok v českých zemích – Mustangy z 339. stíhací skupiny 8th AF napadly 21. května 1944 těžní stroj a další zařízení v Mostu. Poslední série útoků 9th AF v Čechách – zapojilo se do nich pět stíhacích skupin včetně 474th FG, která jako jediná v 9th AF byla vyzbrojena lightningy. V Rakovníku bylo zničeno 4. května 1945 jedenáct lokomotiv.

Samostatnou kapitolou jsou útoky sovětských bitevních letounů Iljušin Il-2 z 5. a 8. letecké armády na postavení německých jednotek a jejich logistiku v přífrontovém pásmu na Moravě v rámci brněnské a ostravské operace.

Il 2 Šturmovik. Zdroj. Wikipedie.

Asi nejčastěji je v literatuře zmiňován nálet na nádraží v Lulči a okolí (okr. Vyškov) 27. dubna 1945. Z dvanácti Il-2 jich bylo flakem sestřeleno pět nebo dokonce sedm. Dva dny předtím byl bez vlastní ztráty na stejném místě naopak zničen vojenský transport složený asi ze 40 vagonů. Ještě 7. května 1945 bylo několikrát napadeno městečko Miroslav na Znojemsku, kterým projížděl mj. 503. těžký tankový oddíl (zkratka sPzAbt 503, schwere Panzer-Abteilung 503), a následujícího dne také nádraží v Grešlovém Mýtě a Moravských Budějovicích.

Co „hloubkaři“ a „kotláři“ (specialisté na lokomotivy a železnici) hlavně napadali?

• Železnice a vlaky: Jedním z hlavních cílů byly železniční uzly, vlakové soupravy, lokomotivy a nákladní vozy.
• Vojenské a uprchlické kolony: Letci napadali pozemní kolony, včetně německých vojenských transportů a kolon uprchlíků, což vedlo ke zničení vozidel a úmrtí.
• Letiště a další cíle: Terčem se staly také německá letiště a různé objekty, jako například rafinerie. (viz část seriálu o Kralupech)

Důsledky útoků

• Ztráty na životech: Útoky si vyžádaly mnoho obětí, včetně civilních obyvatel.
• Materiální škody: Došlo k rozsáhlým škodám na infrastruktuře, vozidlech a budovách.
• Strach a hrůza: Útoky hloubkařů v lidech vyvolávaly velký strach.
• Změna chování obyvatelstva: Vzhledem k častosti útoků musely úřady vydávat pokyny pro chování během náletů hloubkařů

Kdy a kde útočili?

• Útoky hloubkařů v Československu (až na výjimky) začaly v roce 1944. Vrcholily v dubnu a květnu 1945, kdy zasáhly řadu měst a obcí po celé zemi, včetně Kladenska, Prahy, Berounska, Táborska a dalších oblastí.
• Na základě dohody mezi Spojenci měly skončit „západními kotláři“ útoky 4. 5. 1945.

Autor přehledu: Filip Vojtášek

Na přiložené mapě je vidět množství útoků a kde všude tyto boje probíhaly.

Útoky tzv. „kotlářů“ nebo také řečeno hloubkařů a základní smysl a účelnost dneska někteří autoři, kteří o věci píší, nechápou. Například autor recenze na knihu „Pod palbou hloubkařů“ od Filipa Vojtáška Ivo Šafus v textu píše: „Překvapivé je (možná pro někoho, kdo o vojenství a taktice a letectví vůbec nic neví – pozn. aut.), že mnoho útoků bylo z dnešního pohledu nesmyslných, zbytečných, ale těžko aktuální optikou soudit. Střílení na povozy či uprchlické kolony, na autobusy, na civilní osamocené automobily… K tomu řada civilních obětí. Nejen v přímo ostřelovaných cílech – palba totiž nebývala příliš přesná, a razance zbraní byla taková, že usmrcovala desítky metrů daleko i přes stěny domů.“

Skutečnost je taková, že právě toto měl být a byl základní úkol této části letectva. V posledních měsících druhé světové války americké a ojediněle také britské stíhací letouny útočily v českých zemích na rozličné pozemní cíle – nejčastěji na lokomotivy (odtud pochází lidové označení hloubkařů – kotláři), ale také na letiště, železniční vagony, depa, mosty, vojenské i civilní automobily a nezřídka i na koňské povozy. Smyslem těchto akcí spojeneckého letectva bylo všemi dostupnými prostředky narušit dopravní infrastrukturu v nepřátelském týlu (Protektorát a Sudety), jež v té době byla na většině území plně funkční (na rozdíl od samotného Německa), a ztížit přesun vojska, výzbroje a zásob na frontu. Autor recenze však naprosto zapomněl na další úkol letectva Spojenců. A to zpomalit a zastavit lavinu lidí táhnoucí z Východu přes nás do Německa.

Většina autorů o tomto období našich dějin zapomíná na další desetitisíce lidí mačkajících se na tomto jednom z posledních území ovládaných nacisty, a to na tzv. národní hosty. Připomeňme si také, že většinu území Čech a Moravy vojensky (až na západní cíp), ovládal a posílal tudy svoje vojska polní maršál Schörner. Je nutné si uvědomit, že ještě v dubnu 1944 měla skupina „Mitte“ vedená maršálem Schörnerem podle neúplných dokladů k dispozici 1 000 200 až 1 000 300 německých vojáků, a to včetně vojáků, tankistů letectva tzv. domobrany – Volkssturm – tedy povinně ozbrojených Němců zařazených do jednotek Wehrmachtu. Z našeho území mnohdy také utíkali sudetští Němci, kteří dobře věděli, jakých zrůdností se německá armáda na východní frontě dopouštěla nejen v boji, ale i na civilním obyvatelstvu – vyvražďování a vypalování ruských vesnic, brutálního vraždění). Odhaduje se, že do Wehrmachtu narukovalo na půl milionu sudetoněmeckých obyvatel. A ve válce jich padlo cca 190 až 210 000. Přesný počet je obtížné určit kvůli nedostatku oficiálních statistik. Ale je to prakticky ten počet, o jakém mluvila i oficiální BRD a Sudetendeutsche Landsmannschaft, který do roku 2002 tvrdil, že je to přesně ten počet Němců, který byl Čechy po roce v takzvaném divokém odsunu sudetských Němců 1945 zavražděn.

A co lidi? Myslím všichni. Civilisti, vojáci, vězni? Podle toho, jak to učili ještě moje vnuky, tedy za „demográcie“, tak tady nebyl skoro nikdo. Tedy my a Němci a nějací vojáci, co nás osvobodili a kradli hodinky … Ve skutečnosti bylo v protektorátu a Sudetech tak narváno, že být to v hospodě „Na růžku“, tak by se říkalo, že tam bylo tolik zvaných i nezvaných hostů, že doslova vypadávali z oken.

Pokračování

A protože v následujících kapitolách se bude psát nejen o běžném odboji, ale také o skutečné válce, která probíhala od Moskvy až po Londýn, mohly by Vás zajímat k tomu se vztahující informace v knize Mauthausen – Ďábel v líbezné krajině.

Zakoupit můžete zde