HISTORIE 1945: Víte proč Hitler nevybombardoval Prahu?
Tato sugestivně položená otázka se ozvala od volantu škodovky v okamžiku, když jsem intenzivně přemýšlel o tom, že je škoda, že osobně nenavštívím Petru. Nepokoukám se na jejím obliny a oblouky, krásné skalní linie a případně si je nenápadně nepohladím. Petra je sice kamenná a údajně se zrodila už ve třetím století před naším letopočtem, ale to jí nápadníků neubírá. Tahle Petra je kousek od Akabského zálivu a my jsme byli v Ejlatu. Tedy těsně vedle. Jo, až tam dole na jihu Izraele.
Otázka, proč Hitler v roce 1945 nebombardoval Prahu byla zajímavá, ale mně spíš běželo hlavou, jestli ti Jordánci, na jejichž území Petra leží, nejsou trochu na palici. Což se pozná okamžitě tím, že mají hned vedle mezinárodního letiště, ležícího vlastně na hranici jordánské Akaby a izraelského Ejlatu – vztyčenou na stožáru plechovou vlajku. Vysokou jak Petřínská rozhledna. Ta dvě města jsou vlastně jedno město. Rozdělené hranicí. Na jedné straně Jordánci, co mají sice přátelskou smlouvu s Izraelci, ale mají se rádi jak dvě tchyně. Za dva dny jsme měli letět letadlem do Jeruzaléma a zrovna včera dopadla na letištní plochu raketa. A vybouchla. To člověku na chuti létat izraelským letadlem nepřidá. Navíc jsme měli VIP pokoj, co měl velký balkon se slunečníky a čuměli jsme z něj ausgerechnet na to letiště. Jinak když jste se podívali doleva, tak jste viděli město a pláž Ejlat. Kousek za Ejlatem bylo muslimské město Akaba – s mořem, ale muslimské. Přes veliký záliv, kde trčela veliká věž, izraelské zařízení zvané Underwater Observatory Park, z něhož vidíte hlavně tu vysokou věž, a na břehu veliké oceanárium.
Tím směrem bylo vidět přes záliv kamenité pohoří Saudské Arábie. Když jsme koukli doprava, tak tam byl taky kousek Izraele a hned za ním Sinaj, což jak vzdělanci vědí, je Egypt.
Byl květen, ale na teploměru bylo 50 °C nad nulou a vrátili jsme se v procházky – projížďky v Underwater Observatory Park, odkud vidíte hlavně tu vysokou věž a na břehu veliké oceanárium, kde byly stovky malých bazénů.
Zdroj autor.
Izraelský šofér, kterého jsem vyfasoval, „pagavaril pa rusky“, protože to byl litevský Žid a rozplýval se nad krásou Prahy, kterou dvakrát navštívil. To byly ty dobré vzpomínky. Ale mohlo to dopadnout jinak.
Obrněná vozba jednotky SS táhne na Česko – Sturmgeschutz StuG 40 ausf G Bohmen und Mahren 1945. Autor neznámý.
Kdyby to dopadlo jinak, třeba tak, jak si to plánoval Hitler (Hitlerův a Schörnerův rozkaz „Festung Böhmen“) na jaře roku 1945, když dosáhla Rudá armáda Rakouska, tak by se možná dosáhlo záchrany posledních „historických německých“ území, která ovládala III. Říše. V této souvislosti byli nově odvedení mladíci narození v letech 1927 až 1929 – tj. mladí většinou ve věku 16 až 18 let – většinou HJ, a zařazováni k jednotce, která byla zformována teprve v březnu/dubnu 1945, a to k bojové skupině „Čechy-Morava“, kterou z Prahy řídil Oberführer SS Wilhelm Trabandt. Členy jednotky tvořili učitelé, nižší důstojníci a další účastníci posledních ročníků různých škol SS. Bitvu o Vídeň prohráli, chtěli ale „zachránit Česko“. Že jim to nešlo, ukazuje druhý obrázek.
Zničený tank německé armády někde v Čechách. Autor neznámý.
Izraelský taxikář nám vykládal příběh svůj a svého otce, se zájmen jsme ho poslouchali. Jeho otec měl doma jako velikou vzácnost svoji fotografii v uniformě rudoarmějce na Staroměstském náměstí v květnu 1945. Během cesty, kdy jsme přejížděli od dolů krále Šalamouna k mořskému akváriu, jsme si povídali o všem možném, a hlavně o Praze, ve všem jsme se shodli. Jenom v jedné věci ne. On byl přesvědčen, že Prahu Hitler nevybombardoval jenom proto, že je to tak krásné město. A že i on by, jako ďábelský vrah, nedokázal dát příkaz ke zničení té krásy.
Nevymlouval jsem mu to, zvláště když argumentoval onou slavnou fotografií, jak Hitler vítězoslavně s úsměvem shlíží na Prahu z okna Pražského hradu. A vyprávěl, že jeho otec říkal, když vypuklo v Praze povstání, že než se tam dostanou, bude Praha celá rozstřílená. A když tam dojeli, tak ona byla, až na pár baráků dokonale krásná. Řekl jsem si, že nemá smysl mu tuto pohádku rozmlouvat. Většina našinců také neví, jak to tehdy vlastně bylo. A tak to aspoň povím vám, jak to, že Praha přežila ve své středověké kráse. To že Spojenci zničili Hitlerovi zásoby benzinu a nafty, takže neměl pohonné hmoty, už jsem psal. Ale to není všechno. Odehrály se ještě dvě události, o kterých se, jak je u nás v Čechách zvykem, z politických důvodů nemluví. Protože neodpovídají zrovna vládnoucí ideologické mantře.
Poděkovali jsme (a zaplatili) izraelskému taxíkáři za exotickou projížďku zahraničním vozem Škoda, na který pěl taxikář také samou chválu, a šli jsme před půlnocí dumat na balkon. Moře, teplo, všude samý Arab a Žid (což jsou oba semitské národy, což nevzdělaní mladí kreténi dodnes v Evropě a USA nevědí – kritériem pro označení národa za semitský je příslušnost k semitské jazykové rodině).
A co s tím bombardováním? Stručně řečeno: Praha byla bombardována několikrát, a to až na výjimky Američany. Kolikrát byla Praha Američany bombardována, mají se útoky „hloubkařů“ a tzv. „kotlářů“? počítat také? Co v tomto případě budeme považovat za „Prahu“, třeba taky Kralupy, a co nálet na Beroun 17. dubna, organizovaného Bombardovacímu velitelství RAF.?
Praha byla za světové války bombardována americkým letectvem celkem třikrát. První nálet se odehrál v listopadu 1944, druhý v únoru 1945 a třetí proběhl 25. března 1945. Ty dva nálety omílaly komunistické i dnešní noviny tolikrát, že o nich ví každý. Ale co ty další?
Kolik letišť prakticky na území Prahy bylo bombardováno a proč jedno, to největší nikoli a bojovalo se o ně pozemními silami? Kdo proti komu?
A proč, sakra, Prahu nebombardoval Hitler? Letadel měl kolem Prahy jak máku, posádky také a měl i benzín.
No, že by z okouzlení krásou Hradčan, jak říkal ten taxikář, tomu nevěřím. Zkuste o tom dumat do příštího pokračování.
A aby to nebylo moc lehké (ve skutečnosti je), odkud je ten poslední obrázek. Je z Prahy, je z bombardování a proč je důležitý.
Kde byla ta montážní linka německých letadel?
Pokračování příští týden.
Dnes jsem své vyprávění krapet odlehčil prázdninovým výletem, tak ještě trocha humoru pro veselý víkend.
a pro změnu knížka o cestování za komančů
