Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Ale pane Vlku, frau Rybnickc vás určitě ujistí, že to jsou pouze bohapusté pomluvy, a ona sama totálně nasazeným v říši osobně pomáhala, a starala se o jejich blaho. 🤣

Češi by se snad vyrovnali s těžkou prací i hladovými příděly. Ale německé ponižování a nadřazené chování rozpalovalo jejich nenávist doběla. Zcela nesnesitelné bylo chování a jednání "našich milých krajanů", kteří stáli v čele úsilí o Endlösung der tschechischen Frage (konečné řešení české otázky) a germanzace prostoru českých zemí. Absurdním se nám dnes jeví, že jejich excesy a útoky proti Čechům musel krotit sám Frank, který si uvědomoval, že bez českých pracovních sil by se zhroutila významná část německé válečné výroby. Z území odtrženého mnichovskou zradou byla utvořena Reichsgau Sudetenland (říšská župa Sudety) pod vedením gauleitra Henleina. Dostala čestný titul "Vzorná župa", protože zde byla nejvyšší organizovanost obyvatel v NSDAP a největší počet dobrovolníků u jednotek Waffen SS a SS-Totenkopfverbände.

Poslední kapkou - alespoň podle vyprávění pamětníků z mého okolí - byl návrat přeživších z koncentračních táborů. Veškeré šance, že by oni a příslušníci "nadřazené německé rasy" mohli žít vedle sebe byly rázem naprosto iluzorní.

Dovedete si představit osudy sudetských Němců v 50 letech??? V době, kdy stalinský teror nabral na obrátkách a věšel vlastní soudruhy. Odsun jich hodně zachránil...

Ano, vypadli z totalitního bolševického koncentráku, a ještě si na to ti pitomci dodnes stěžují. Jak furt říkám, TUPÍ Germáni.

Však na to odsunutí budou s láskou a slzou v oku letos v Brně vzpomínat. Vezmeme-li, že vzpomínky sahají tak do věku 4 let, tak těm, co si mohou něco pamatovat je kolem 80 let.

No ono je těch svinstev jak v první republice vůči menšinám tak i těch českých hrdinů kteří ještě pár dní před koncem války vyráběli v brněnské Zbrojovce zbraně pro Hitlera dost zdokumentováno a pořád ještě se objevují nová a nová fakta, i když tyto souvislosti dodnes někteří - jako příkladně pan autor článku - cudně přehlédnou.

Je tomu už několik let se diskutovaly nucené práce 30tých let v Německu. Starý pám, ročník 1919 se ozval. „A víte, že v začátku odjížděli občané na „nucené práce“ úplně dobrovolně? V Německu se vypořádali s hospodářskou krizi a potřeboval zaměstnance, v Sudetách řádila vysoká nezaměstnanost kterou se vláda CSR ani nesnažila zmírnit.“

Poslechněme si, co tomu říká Milena Jesenská, pražská novinářka:

Co se děje s našimi nezaměstnanými? Naši nezaměstnaní - chodí na práci do Německa. Z celého pohraničí je jich zaměstnáno v Německu přes sto tisíc. Na nejrůznějších pracích: na stavbách silnic, na opevňovacích pracích, na podzemních krytech. V textilkách, v továrnách na motory. V zemědělství. Tito lidé přecházejí hranice buď denně, nebo jednou týdně. Také třeba jednou měsíčně. Mnoho jich pracuje uvnitř Říše v pracovních táborech (Braunschweig 3000, Magdeburg 1400, Erfurt 1600, Warzburg 1100, Aschaffenburg 700 - to jsou nepřesné číslice a uvádím je jenom na důkaz, že naprosto nejsou malé). Podmínky, za kterých pracují, jsou rozličné. Přijímáni jsou všichni stejně, na první týden jsou zařazeni na nějakou nedůležitou práci, po několika dnech jsou předvedeni k policejnímu výslechu a teprve po zjištění všech osobních a politických skutečností jsou zařazováni na delší práce. Na důležitější a nejdůležitější. Na důvěrnější a nejdůvěrnější. Všem se však dostává nejen politických instrukcí, nýbrž i vojenského výcviku. Za Žitavou pracují českoslovenští příslušníci na vojenských opevněních na německé straně. Pracují tam na tři směny.

Paní Rybnická, Novinky se zmínily o osmdesátém výročí odsunu německých občanů z Mariánských Lázní.

https://www.novinky.cz/clanek/historie-pred-80-let...

Proč Vám to píšu, když to sama znáte, píšu Vám to z důvodu, že často píšete, že se český dějepis nebo česká média odsunem německých obyvatel z Československa příliš nezabývají, ale co si všímám, tak se o odsunu Němců píše a mluví už více. Vím, že je to Vaše srdeční téma.

Všichni českoslovenští němečtí dělníci dostávají ovšem plat takový jako dělníci říšsko-němečtí, jenomže pro ně má říšská marka jinou kupní hodnotu. (Jenom namátkou: šaty, které v Německu stojí 600 Kč z náhražkové látky dostanou se v Liberci za 220 Kč. V Seidenberku stojí sklenice piva 4,70 Kč a guláš na rybím tuku 12 Kč.) Říšské marky, proměněné v Kč, dělají z muže, který je vydělává, něco čemu tady říkají „Valutagewinner“. To je člověk, který se v Německu špatně nají, týden třeba utahuje řemen, ale pak přinese v sobotu 200 - 300 Kč hotových peněz domů (mimo to co sám spotřeboval), což je o 80 - 120 Kč víc, než má sudetský kvalifikovaný textilák. A poněvadž se vyskytly obtíže se směnou valuty, vyšlo se dělníkům v Německu do té míry vstříc, že jim zaměstnavatelé vyplácejí mzdu třeba třetinu v říšských markách, dvě třetiny v československých korunách. Při tom se jim přepočítává marka podle tamějšího kursu - tedy dostanou 11 Kč na 1 RM. Třetina tohoto platu pochopitelně stačí na dělníkovy útraty v Říši. Za zbytek si nakoupí dobré a levné české máslo, dobré a levné české uzeniny, dobrý a levný český chléb, a vezme si to s sebou na práci - na práci na německých opevněních proti československé republice. Odkud má Německo tolik československé valuty - ovšem nevím.

Táta byl totálně nasazený v Mnichově a dělal v letecké továrně. Každý z totálně nasazených měl vlastní postel noční stolek s lampičkou a vlastní šatní skříň . Dostávali dovolenky a táta vyprávěl, že si je kradl, když uklízel kancelář velitele a naučil se jeho podpis a tak jezdil načerno domu na víkend. Pak začaly nálety spojenců na Mnichov a když se jim před ubytovnou zabodla nevybuchá bomba, tak se odstěhovali na kraj Mnichov, kde byly ubytovány Ukrajinky a chodily spát k nim. Táta s máminou toleranci měl doma v albu fotky těch Ukrajinek a na zadní straně od nich věnování. Když táta umřel a i máma našel jsem dopisy od táty z Mnichova, co psal mámě a vesměs tam popisoval, jak se šikovně ten den ulil . Na konci války jejich velitel poslal Čechy domů s papírem, že čekají na příjezd vlaku se strojním vybavením z Maďarska. Ten do konce války nepřijel. Táta říkal, že měl jejich velitel války plné zuby. Přišel při náletu o rodinu, manželku a 4 děti Tátu po třech měsících dostal z Dachau

Nevím, co vám vykládal otec. Ovšem na ubytování totálně nasazených byly normy, takže buď si otec vymýšlel, a nebo nebyl totálně nasazený, ale přihlásil se do práce v Říši dobrovolně . Po válce ovšem ,když se vrátili, snažili se všude tvrdit že byli "totaleinsatz". Viz nechtěné svědectví paní Rybnické, která na Německo a protektorát nedám dopustit a napsala to hned kousek od vás jako příspěvek a citovala Milenu Jesenskou. Ta ovšem byla v listopadu 1939 poslána do koncentračního tábora jako odbojářka kde v KZ Ravensbrück zemřela v roce 1944 .

Jo, tuhle pohádku o tom jak jeho tatínek před totálním nasazení "utekl do Rakouska "( autor přispěvku byl tak nevzdělaný, že netušil , že v době vyhlášení totálního nasazení bylo již dávno Rakousko součástí třetí říše.) A taky psal jak tatínek bezva bydlel a jak vykládal, jak tam bylo fajn.

Oni nám i naši rodiče občas lžou a nebo lžeme my, protože každý kdo byl za války v Reichu, musel po roce 1945 tvrdit, že tam byl totálně nasazený, jinak měl průser. Viz : Benešovy "velký" a "malý" retribuční dekrety byly poválečné právní předpisy z roku 1945, které řešily potrestání nacistických zločinců a kolaborantů, zavedly mimořádné lidové soudy (velký dekret) a lidové soudy (malý dekret), a umožnily potrestat i méně závažné činy- malý dekret postihoval i běžné formy kolaborace. -třeba zaměstnání nebo studium na německých vysokých školách na základě náboru

Dohoda zaručovala těm, kteří se rozhodli pro opci, možnost se přesídlit do 31. 3. 1939 do své země, vzít s sebou svůj movitý majetek, tedy přestěhovat se svým osobním a bytovým zařízením (zákon č. 300/1938 Sb.) Smlouva o opci v §2 poskytovala jak německé tak česko-slovenské vládě možnost vypovídat osoby, které se v době po 1. 1. 1910 přistěhovaly do odstoupených území, respektive do Česko-Slovenska. Ani říšská vláda, ani česko-slovenská vláda neměly na tom zájem, naopak se dohodly, že vyhošťovací paragraf použijí jen po vzájemné dohodě. K masové vysídlování Čechů proto nedocházelo. Podle sčítání zde žilo 3 653 292 osob a z toho 726 416 Čechů. Před Mnichovem ze Sudet odešlo 25 000 lidí. Po Mnichovu odešlo 125 425 Čechů, Odcházela finanční stráž, úředníci, pošťáci, policisté a ti co doosidlovali pohraničí.( rodiče táty) Ze Sudet odešlo cca 150 000 Čechů, ale nejednalo se o jednorázový odchod, ale ten trval několik let. Dále odešlo 11 647 Němců, 14 925 Židů. Při sčítání z roku 1939 žilo v Sudetech 291 000 Čechů a do konce roku 1944 jich zde bylo 400 000 Čechů z toho 80 000 nuceně nasazených. Češi, kteří zde zůstali měli dál své živnosti na kterých hospodařili

Vysoká porodnost nebo stěhování za lepším životem

Sieg Heil!

Táhni, nácku.