Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Ke státní vlajce ČR mám dvě poznámky.

Je to vlajka Československa. Nikoli upravená vlajka česká nebo polská.To, že si tuto vlajku naše republika ponechala i po rozdělení federace, znamená mimo jiné čestný závazek starat se o dědictví Československa a udržovat kontinuitu s ním.

Je dobře, že má národ vlajku, pod kterou se v těžkých časech může sjednotit. K čemu by ale národu byla vlajka, kdyby ztratil schopnost solidarity. Kdyby ztratil duši.

Vzpomeňte si na to, pane Vlku, až zase někoho obviníte z pomatenosti jen proto, že odmítá podporovat vládu státu, který své problémy zkouší řešit vražděním a genocidou milionů civilistů ...

Článek nabízí osobitou směs historických úvah, politických narážek a ironických poznámek, jak bývá u tohoto autora zvykem. Přestože je text psán v esejistickém duchu, který neaspiruje na vědeckou přesnost, nelze si nevšimnout několika míst, kde se autor vzdaluje nejen od faktické roviny, ale i od vnitřní soudržnosti výkladu.

Například výklad o avarském státě, který se údajně pokusil dobýt Konstantinopol ve spolupráci s Peršany a Slovany, je postaven na zrnku pravdy, ale celý obraz je zveličený a ahistorický. Avaři nebyli státem v moderním slova smyslu a jejich spojenecké vztahy s Peršany jsou spekulací. Stejně tak nelze vážně tvrdit, že Mongolové, vedení Čingischánem ve 13. století, tlačili na Avarský kaganát, který zanikl ve století devátém. Časové roviny se tu prolínají způsobem, který připomíná spíše proud vědomí než dějinnou analýzu.

Také výklad o Sámovi, který je líčen jako obchodník se zbraněmi a otroky, působí dojmem romantické rekonstrukce, nikoliv seriózní interpretace pramenů. Autor zde přejímá některé marginální teorie a staví na nich obraz minulosti, který má zjevně sloužit jako paralela k současnosti. To je legitimní styl v eseji, ale čtenář by měl být varován, že zde vstupuje do prostoru, kde se hranice mezi historií a obrazotvorností rozplývají.

Je jistě osvěžující, že někdo připomene, že Česká republika není samozřejmý stát – v tom má autor pravdu. Ale právě proto bychom si měli dávat pozor, jak s vlastní minulostí nakládáme. Pokud z ní vytvoříme jen soubor fórků, legend a ironických obrazů, může se stát, že přijdeme o schopnost ji pochopit. A bez pochopení minulosti žádný stát, samozřejmý ani nesamozřejmý, dlouho neobstojí.

Sieg Heil!

Sámo, tomu klukovi židovskýmu, říkali jenom kamarádi a blízcí v jeho okolí. Jinak to byl velkoobchodník a podnikatel Žid Samuel, který, jak je to od nepaměti u tohoto národa vydělával na válkách.Prošel světa kraj ,ale mezi blbečky v naší kotlině se mu dařilo nejlépe a proto zde zůstal. Svou činností jiné vládce v okolí sval a proto proti němu bojovali. A tak za Sáma umírali Slované, stejně tak jako za Žida Zelenskýho umírají nyní na Ukrajině.

Vaše vědomosti evidentně překonávají vše, co nasbíraly generace historiků.

Snad jen bych doplnil, že když ten chlápek zmizel ze střední Evropy, odstěhoval se na sever dnešního Ruska. Tam byl potupně sežrán. A proto se tamní národové nazývají Samojedi.

Ale to je pro široké publikum. V to Samozřejmě víte. To je Samosebou.

Moc hezky a pravdivě napsané, ovšem bude to menšinou občanstva přijato?

Za jakou cenu jsme tady "furt"? Vytvořili jsme švejkovsko-potěmkinovskou demokracii. Svět nás dávno nebere vážně. Viz např. kauza duševně chorého velvyslance ČR v Berlíně ing. Jiřího Čisteckého. Veřejnoprávní média o Maroko-Gate mlčí už 7 let. Finsko se postavilo Rusku, ztratilo část svého území. Dnes Finsko nezná korupci - u nás jsme ji přivedli k dokonalosti. Proto dopadáme jak si zasloužíme.

VYTVOŘILI TI

překabátění ve spolupráci s pravdou a láskou -

ty jsem nevolil

mapa: žádná ukrajinština nikdy neexistovala.

/existovala směs jazyků na území největší expanze Litevskopolské unie; základem ruština.

Ona neexistovala ani žádná Ukrajina.

Egner 7:32

Za R-U,

byli obyvatelé zemí Koruny české, stále bráni za slouhy i když patřili v monarchii k těm nejúspěšnějším a

nepatřili k těm, co jí rozbili

Češi s v rámci R-U postupně emancipovali. Postupovali oproti Němcům a Maďarům z jiných, slabších pozic.

Největším nebezpečím pro R-U představovali Němci žijící na severozápadě mocnářství vzhlížející k Říši (viz na každém kroku Bismarkovi rozhledny v Krušných horách.

Češi si uhájili v dějinách právo na existenci, na používání vlastního jazyka, ne vlastní kulturu a identitu.

Co se týče státu, tam už to tak samozřejmé nebylo a není. Vzhledem k velikosti populace jsem se museli podřizovat/spojovat, což je asi přirozené.

Naprosto souhlasím, že "dvě poslední století Rakouska – respektive Rakousko-Uherska, jsme měli vlastní politickou a ekonomickou samostatnost větší než dneska pod Bruselem".

R-U nevzniklo náhodou, vznikalo od středověku a bylo odpovědí na výzvy a hrozby, které byly společné pro všechny útvary v našem středoevropském regionu. Přineslo nám velkou míru stability a prosperity.

Po rozbití R-U jsme se stali zbožím - velmoci si nás prodávaly jako housku na krámě. Rozbití R-U byla chyba.

Svého času jsem vkládal naděje do našeho vstupu do EU. To jsem si dal.

Oprava - "na vlastní kulturu a identitu"

Historická logika spočívá v tom, že pokud Češi spojovali svůj osud s cizími zájmy, pak slábli. Pokud se starali o své vlastní zájmy, zájmy svého státu, národa a rodiny, pak sílili. Přemyslovská knížata a pak králové se dokázali orientovat v propletenci vztáhů a animozit okolních států a bez skurpulí se za odměnu přidávali na stranu toho momentálně silnějšího. Nakonec se i lidé obývající českou výspu v germánském moři zformovali ve specifickou komunitu, která si žije vlastními zájmy a i když povinně vyvěšuje černožluté, hakenkrajcové, rudé, modrohvězdičkové či duhové prapory, povětšině na cizí ideologické třeštění zvysoka kašle. A co je pro kompradorské panstvo ještě horší, dělá si z toho legraci.

Ne legraci, nýbrž srandu a nezřídka i přímo prdel!