Je těžké se dozvědět, jak to vlastně bylo s osvobozením Prahy v roce 1945 z jiného než našeho českého pohledu. Máme ho jednak typicky německý – já furt nevím, zda mu mám říkat německo-nacionalistický, či říkat rovnou henleinovský, jednak druhý, bolševicko-sovětský oslavovací. Bolševický vzhledem k válce na Ukrajině nějakou dobu zanikal, ale náhle se stále více se stává „salonfähig“. Desítky mudrců s normalizačními kořeny zakládají kupy spolků, obdivujících SSSR anebo aspoň socialismus. Tradičně zde také máme velice pečlivě pěstovaný názor, že za Protektorátu tady bylo bezva a za všechno si můžeme sami, my zlí a hnusní Češi. Vždyť nám Heydrich zavedl levné závodní stravování, dělnickou rekreaci a při nástupu na směnu pracujícím hrála veselá hudba (to i v koncentrácích hrála hudba, aby doprovodila vězně do práce a zpět, i ty, co tu práci nepřežili).

Do popředí té „správné literatury“ se dostávají škváry a politické agitky o tom, jak jsme hnusní a Němci dobří. Jsou placeny ze zahraničních ale i našich zdrojů a intelektuálních směrů. A pak jsou odměňovány různými finančně dobře vycpanými „uměleckými cenami“. Jako příklad je možné uvést lžiromán Kateřiny Tučkové „Vyhnání Gerty Schnirch“. Ta při besedě o své knize o „vyhnání Němců z Brna“, běžně zvaném „pochod smrti“, pravila, že ji k napsání knihy přivedla myšlenka a pohledy na zdevastované brněnské německé domy, ze kterých česká revoluční lůza vyhnala pracovité a mírumilovném Němce. Přičemž jsou ona i „redaktor“ tak tupí, že netuší či zatajují, se ve skutečnosti jednalo o židovské domy a byty, z kterých hned po německé okupaci fanatičtí brněnští Němci posílali do plynu původní majitele a obyvatele, tedy Židy. S nimi jistě také nevhodné „české svině“. Kór když měli hezký byt anebo vilu, že. Tam se stěhovali obzvláště rádi nacističtí funkcionáři.

Podle tehdejších statistik byli vystěhováni z bytů a posláni do plynu obyvatelé majitelé 2500 brněnských bytů a domů. Ty byly ihned (včetně vybavení zabaveného Židům) obsazeny. Elita brněnských a říšských SS a gestapa zabrala veškeré židovské vily, buď vlastněné anebo stavěné stavební židovskou fy bratří Eislerových. Stejně tak se ihned rozlezli do dalších slavných staveb, jako jsou Villa Tugendhat, hotel Avion, palác Morava a další.

Porovnáme-li utrpení vyhnaných brněnských Němců obecně, s počtem zavražděných brněnských Židů, vyjdou zajímavá čísl. Tedy Židů bylo zavražděno kompletně a záměrně zavražděno více než dvacet tisíc. Počty německých účastníků tzv. „pochodu smrti“, byly podobné. Ale na neustále omílaném pochodu smrti zemřelo z 20 000 „jen“ 1700 brněnských Němců, což je rozdíl. Ale kdo by počítal Židy a Němce za stejně cenné, že.

Počet židovských obyvatel Brna v r.1938 byl něco mezi 12 až 15 000 osobami, ovšem při „rasovém čištění brněnského okolí (Bezirk Brünn)“ byly svezeny na jednotlivá místa další stovky Židů.

Dle informací v květnu 1942 bylo do „Terezína“ hromadně vystěhováno 48 či 49 osob. Nejmladšímu deportovanému byly tři roky, jmenovala se Marie Kasmacherová. Nejstarší byla 93letá slepá Marie Kasmacherová. Všichni až na dvě výjimky v koncentračních táborech zahynuli. Celkem to bylo na jaře 1942 přes 200 lidí.

Opadané fasády domů v Brně po roce 1989 nemají nic společného s ničím „českým“, ale s realitou bolševického komunismu.

Ukvičených obrázků, jak ti chudinky Němci jsou vyháněni jako zvěř v roce 1945 a na zádech mají nakreslený hákový kříž, těch najdete na internetu milion. Ale skoro nenajdete obrázky vyhánění Čechů, demokratických Němců a Źidů ze Sudet. A přitom v roce 1939 bylo evidováno v protektorátu celkem 171 401 uprchlíků z pohraničních oblastí do vnitrozemí, z toho 141 037 české národnosti, 10 496 Němců a 18 673 Židů. Žádný jste neviděli? Tak tady jeden máte. Ono je skutečně pracné vycenzurovat na internetu fotografie 171 401 uprchlíků ze Sudet, ale jde to.

Uprchlíci z českého pohraničí 1938 - autor neznámý.
Ale proč by to někdo hledal a říkal, odkud to je, to by najednou prasklo, že „vyhánění“ z nacionálních důvodů není žádný český odporný vynález.
Dojímat a manipulovat s lidskými city, to umí lidstvo tisíce let, ale od dob tisku a novin apod. jsme v tom mistři. Jenže toto je česká babička.

Uprchlice z českého pohraničí – autor neznámý.

Tohle se dá využít přímo mistrně. Co takhle to dát do Sternu anebo do Kronen Zeitungu s textem o ubohé sudetské babičce z Krušných hor (termín „nevinná babička“ z Krušných hor je v Německu přímo „terminus technikus“)

Anebo co upravit tenhle obrázek? Něco jako údajný obrázek českých zločinců, vyhánějících Němce z Prahy v květnu 1945 –zdroj neznámý? Ve skutečnosti jde o fotografii oddílu zajatců SS na cestě do motolských kasáren v květnu 1945 – na křižovatce Tomáškovy a Duškovy ulice (část barikády) na Smíchově, květen 1945, na kterém hlídá po uzavření příměří jen pár puškami ozbrojených povstalců.

Ale to je špatně!! Jako, že je nebijí a nelynčují ti hnusní Čeští povstalci?? Že by to bylo jinak, než nám němečtí nacionalisté a obskurní obdivovatelé Protektorátu tvrdí? Skutečnost je taková:

Depeše pro Londýn-Košice
Krátce po podepsání německé kapitulace 8. května 1945 okolo 17:30 připravil a odeslal kapitán Jaromír Nechanský tuto informační depeši do Londýna:

„Dohoda s gen. Toussaintem: Němci vyklidí Prahu, zanechají na místě těžký materiál, a ostatní zbraně budou složeny – po vyklizení Prahy – do našich rukou. Vezmou s sebou německé ženy a děti, nebo předají je Mezinárodnímu Červenému kříži. Syn gen. Toussainta zajat. Včera večer dostalo se do Prahy několik Američanů jako parlamentáři. Generál Vlasov pomohl v nejtěžší chvíli několika prapory, větší své síly nezasadil. Dnes bylo připraveno k útoku na Prahu pět německých divizí ze západu. Včera se též stahovali ku Praze partyzáni a ozbrojenci z celých Čech ba i z Plzně. Telefonicky jsme byli též ve spojení s Američany v Plzni a žádali jejich rychlý postup. Nestalo se však. Němci, hlavně svazy SS, dopouštěli se nejhorších porušení mezinárodní konvence.“

Vraťme se do Brna. Fakta jsou taková: z Brna a okolí bylo odvezeno transporty smrti do koncentráků více než dvacet tisíc „židů“. Prakticky se živý nevrátil nikdo. Tomuhle se dá snad říkat „transporty smrti“. Poslední transport smrti na našem území byl vypraven brněnským gestapem (označení KL3) 7. dubna 1945 a tvořilo jej 219 osob. Všechny byly zavražděny na přímý příkaz brněnského sudetského velitele, SS-Oberscharführera Jana Baara. Přes protesty velitele KZ bylo 218 osob v Mauthausenu zavražděno plynem. Milost dostala jen jedna osoba, která byla narozena ve Vídni.

Na zvracení je také vyznění filmu „Habermannův mlýn“. Od začátku vylhaný příběh, kde české dětičky vítají přicházející Wehrmacht vlajkami s hákovým křížem. A skuteční vlastenci, jak dokládá historie, jsou autory filmu označeni jako kolaboranti a verbež. Když se pozůstalí obrátili se žalobou o lžích na brněnský soud, rozsudek zněl, že se jedná o „umělecké dílo“, a tak se žaloba zamítá. Takže jediný kladný hrdina filmu je sudetský Němec.

Pravděpodobně se jednalo o běžnou vraždu kvůli penězům. Například historik a politolog Stanislav Balík, který případ zkoumal, se ale přiklání k verzi, že šlo jen o vyřizování účtů. Habermann rád hrával karty, mimo jiné i s Pazourem, údajným vrahem, který ale prohrával. „Spíš šlo o pomstu než etnicky motivovaný zločin,“ uvedl už dříve Balík pro Český rozhlas.

Při odborném rozhovoru s novinářem Petrem Žantovským se vyjadřuje česko-německá historička Eva Hahn už v roce 2005 k nacionalistické a agresivní lince v německé historii a literatuře (já bych dodal obnovenou protektorátně-henleinovskou linku). Říká:

„Jak jsem naznačila… mně rozesmutní daleko více než banda neonacistů historik, student či učitel, kterým dodnes není jasno, jaký byl rozdíl mezi Hitlerem, Stalinem, Churchillem a Benešem.“ Já bych dodal, že jsou to titíž lidé, kteří dnes nerozlišují mezi Hamásem, Benjaminem Netanjahuem, iránskými ajatolláhy a Trumpem.

„V tom vidím dlouhodobou mentální kontinuitu morální dezorientace,“ říká E. Hahnová, „která se v budoucnu jistě neprojeví tím, že by tací lidé začali nově objevovat Hitlera, ale třeba v tom, že se nikdy nebudou moci dorozumět s příslušníky okolních národů…
Problémy interkulturního spolužití nejsou v moderních společnostech historicky novým jevem. Neliší se totiž od minulosti, a jak víme, etnické třenice, na které poukazujete, existovaly odjakživa. Otázka je, jak se s nimi konkrétně zachází, a v tom se lidské postoje vždy různily. Můžete se snažit konflikty vyrovnávat anebo je můžete dramatizovat a budit ve veřejnosti strach.“

A už se to mele, už se to šíří, národ, který měl být vyhuben, je najedou odporný zmetek a ti, kteří plánovitě vyvraždili 350 000 Čechoslováků jsou najednou oběti lůzy. Otázka je, po shlédnutí filmu, kdo je tady lůza.

Druhá ukázka, tentokrát ze strany „pokrokových umělců a politiků“ bylo přetření sovětského tanku na Smíchově na růžovo. Ten mi také lezl na nervy. Ale věděl jsem, že je to symbolický hrob tankisty sovětské armády. Při jednom z posledních střetnutí Němci smrtelně zranili velitele vedoucího tanku poručíka Gončarenka. Tragédie je, že bojoval jako tankista od začátku války a smrt jej zastihla poslední den války. Jestli ten tank na podstavci byl pravý anebo náhradní, je fuk. V kostelích také není na kříži vždycky ukřižován nějaký „pravý Žid“.

Tank, ve kterém zahynul Gončarenko

To jen patrička odvážlivců, když se jim už nemohlo nic stát, StB byla bezmocná a komunisté to vzdali, se chtěla ukázat jako hrdinové. Zatančit si oslavný taneček na tělech mrtvých. Jako skuteční barbaři.

Šel jsem tenkrát zrovna ze schůzky skutečných chartistů, koukal se na růžový tank a říkal si: „To to už zase pěkně začíná“! Jak se obával V. Havel: „Nesmíme být jako oni!“

Pokračování