S politickou a křesťanskou částí Smíchovské skupiny jsme se již seznámili. Ale to byla jen jedna její část.

Vedle Předvoje však působila ve sboru nekomunistická odbojová skupina, která se nazývala Zpravodajská brigáda. Jejími členy byli ze sdruženců: Adolf Karlovský (+1996), zakladatel této brigády, vyznamenaný mimo jiné v květnu 1995 medailemi Pražského povstání, Boje o rozhlas, medailí Ministra obrany ČR a povýšený do hodnosti generálmajora v. v. a Ing. Karel Závodský (+1996), nositel Čs. válečného kříže 1939. Dosud žijí pan Firtl (Velen), Otakar Král, Zdeněk Pokorný a další, kteří však nebyli evangelíky, i když se zúčastňovali sdruženeckých schůzek.

Pan Zdeněk Pokorný, příslušník Zpravodajské brigády, napsal krátké svědectví o odbojové organizaci Předvoj, z něhož pro vás vybírám:

„Při evangelickém sboru Na Santošce existovalo Sdružení mládeže. Podle výroční zprávy za rok 1943 mělo 104 osob včetně přivedených hostů… A protože se tu vyskytovaly dcery profesora Karla Kálala, který měl doma Marxovy spisy a chatu na Sázavě, bylo téma i vhodné místo k diskusím… Tito mladí odbojáři znali ruskou klasickou literaturu, věděli o úspěších Rudé armády na frontě, ale nevěděli nic o gulagu a o procesech, které proběhly před válkou v Moskvě, natož aby tušili, že jednou budou takové procesy probíhat v Praze.

Mezi těmito mladými marxisty si získala přirozenou autoritu a vedoucí postavení trojice nadaných absolventů smíchovského reálného gymnázia: Karel Hiršl, Jiří Staněk a Václav Dobiáš. Kroužek se rozrůstal a tehdy vznikla myšlenka vydávat ilegální časopis, který by sjednocoval různé názory. Časopis – a později odbojová organizace – dostal jméno Předvoj. Ten vedli hlavně P. Hrubý a V. Vlk.“

Jen málo je známo o nekomunistické ilegální odbojové organizaci Zpravodajská brigáda napojené na Farní sbor Českobratrské církve evangelické. ZB byla založena v listopadu 1940 po oficiálním zákazu skautingu. Zakladateli byli Jaromír Klika a Adolf Karlovský, členové 5. oddílu vodních skautů. Snímek z roku 1940:

Část skautů z 5. vodního pražského oddílu, který se v roce 1940 stal jádrem ilegální protiněmecké odbojové skupiny Zbojník. Zdroj autor.

Původní název skautské odbojové organizace byl Zbojník, tento název byl ale v roce 1944 na návrh Rady tří změněn na Zpravodajskou brigádu (zkratka ZB, což nadále připomínalo původní název). Rada tří (označovaná také R3) byla organizace nekomunistického a protifašistického odboje na území Protektorátu v letech 1944–1945. V jejím čele z počátku stáli Josef Grňa, generál Vojtěch Luža a Josef Císař. Udržovala styk s výsadkáři z Velké Británie a jejich prostřednictvím spojení s Londýnem a organizovala partyzánské skupiny.

Na fotografii je jeden ze zakladatelů Zbojníka – Adolf Karlovský (1922–1995) v uniformě československé armády v létě roku 1946 v hodnosti poručíka. Zdroj autor.

Na jaře 1945 představovala největší vojensko-partyzánskou organizaci v českých zemích. Z podnětu Rady tří, ilegální Ústřední rady odborů a čtvrtého ilegálního vedení KSČ byla na podzim 1944 založena Česká národní rada – viz Pražské květnové povstání. Člen Předvoje JUDr. Pavel Hrubý se stal členem zásobovací komise ilegální České národní rady a Ústřední rady odborů.

Pavel Hrubý v poválečných letech. Zdroj autor.

Bez této organizace by nebylo možno povstání zahájit a pak udržovat jeho chod. Svědectví o Adolfu Karlovském a o činnosti skupiny podali v dubnu 1996 Ing. Karel Závodský CSc. (+1996) a Otakar Král, příslušníci 1. roty Zpravodajské brigády. Cituji z jejich nekrologu:

Heslem rodinného erbu Karlovských bylo „Gladio et propria virtute“ (Mečem a vlastní ctností) a tento odkaz Adolf Karlovský plnil celý svůj život.

Byl vzorným skautem a také členem Sdružení českobratrské mládeže evangelické. V roce 1940 byl spolu s B. Klikou iniciátorem vytvoření zpravodajské vojenské ilegální organizace vystupující pod zkratkou ZB (Zpravodajská brigáda). Skupina se stala elitní vojenskou a zpravodajskou odbojovou organizací, která počátkem roku 1945 měla na 2000 členů a byla rozhodující vojenskou složkou České národní rady. V Pražském povstání v květnu 1945 byl Karlovský jako velitel 1. roty Zpravodajské brigády těžce raněn do hlavy střelou, která mu prorazila přilbu. Po řadě operací byl v srpnu propuštěn z nemocnice a po krátké slibné vojenské kariéře (1945–48) byl zatčen a v březnu 1949 komunistickým soudem za vykonstruovaný zločin zrady odsouzen k trestu smrti, který mu byl pak změněn vzhledem k válečným zásluhám na 25 let žaláře. V červenci 1957, kdy jeho někdejší vyšetřovatelé a soudci byli sami souzeni, byl podmínečně propuštěn, ale již v roce 1961 byl pro účast na schůzkách bývalých skautů znovu zatčen, odsouzen na dalších 15 měsíců a propuštěn až při všeobecné amnestii v květnu 1962.

Bolševici byli (a jsou) při likvidaci statečných a vzdělaných lidí důkladní. Většina těch, co přežila nacismus, skončila v komunistických kriminálech.

Dokumentární pořad České televize o politických procesech: Zvědavá kamera. Díl Svědectví pro výstrahu. Režie: Karel Fuksa, Milan Tomsa. Autor: Otka Bednářová. Československá televize 1968.

Pokračování ve čtvrtek

Kdybyste se chtěli po smutném čtení pobavit, máte možnost si koupit veselejší knížku. Nebo hned dvě.