Heydrichiáda, tedy vojenská akce naší zahraniční armády na likvidaci jednoho z největších zločinců nacistické éry, muže, který předsedal Konference ve Wannsee tedy setkání vysokých představitelů nacistického Německa, které se konalo v úterý 20. ledna 1942 v zámečku na břehu jezera Wannsee poblíž Berlína. Jediným bodem jednání byla koordinace konečného řešení židovské otázky, tedy postup při likvidaci Židů v Evropě. Na základě plánu, který přednesl Heydrich byl realizován „šoa“, tedy „holokaust“, při kterém bylo záměrně zavražděno 6 milionů lidí, kteří s námi v Evropě žili více než 1500 let. Včetně dětí, starců, žen a také „položidů“, tedy lidí, kteří měli část krve „židovskou“ anebo s židy žili či je měli za partnery. Norimberské zákony rozlišovaly osoby podle stupně židovského původu a definovaly různé kategorie, včetně „míšenců“ (položidů). Pokud by zvítězili ve válce nacisté a výzkum DNA by proběhl tak jako dnes, byly by ohroženy na životě další miliony Evropanů. Dnes si v podstatě každý může nechat udělat genetický test.

Naši vojáci, parašutisté, tedy nezlikvidovali jen tvůrce holokaustu, ale pravděpodobně zachránili miliony lidí, kteří o svých genetických znacích ani netuší.

Adolf Hitler vyslal do Prahy zřejmě vůbec nejschopnějšího nacistu, démonického Reinharda Heydricha. A ten přijal vůdčí roli na našem území jako vysněný, pozitivní úkol své kariéry. Plánoval řečeno slovy Václava Černého „zabít český národ“, vyrabovat ho, zgermanizovat, rasově změnit a Čechy, Moravu a jejich hlavní město Prahu navždy udělat územím německým. Jinak řečeno: provést konečné řešení národa, státu i území.

Jak výstižně napsal profesor Václav Černý: „Heydrich přišel zabít český národ a český národ ho za to zabil.“

Je poněkud neuvěřitelné, že o době vlády Heydricha, SS-Obergruppenführera a generála policie, v letech 1941–1942 zastupujícího říšského protektora Protektorátu Čechy a Morava a o jeho smrti a následcích víme tak málo. Při diskuzích o této události většinou slyšíte jen ozvěnu nacistické a protektorátní propagandy a pár dalších nesmyslů. Proto je mimořádnou událostí vydání knihy

„Atentát na Heydricha a následný teror proti Čechům“ – od archiváře a historika Vojtěcha Šustka. Tuhle hutnou knihu by měl mít ve své knihovně každý učitel dějepisu a každý novinář. Aby bylo možno na základě faktů vyvracet všechny ty již 83 let tradované lži a báchorky.

Nejprve pro osvěžení paměti starším a připomenutí mladším použiji základní fakta ze stránek webu Post Bellum – Paměť národa.

Reinhard Heydrich nastoupil do funkce zastupujícího říšského protektora v Praze 27. září 1941. Dostal za úkol se vypořádat se stále více aktivním odbojovým hnutím v protektorátu Čechy a Morava.

Proto hned druhého dne po svém nástupu vyhlásil v některých oblastech stanné právo s cílem zajistit především bezproblémový chod hospodářství v německém týlu. Začaly fungovat tzv. stanné soudy, které obratem předávaly obviněné na popraviště či do koncentračních táborů. Okupačním bezpečnostním složkám se pod Heydrichovým energickým vedením podařilo silně narušit síť odbojových organizací.

I přes protesty domácího odboje vznikl v anglickém exilu plán na Heydrichovu likvidaci, jehož cílem bylo především dokázat Spojencům odhodlanost a bojeschopnost Čechoslováků. Zde bych si dovolil nesouhlasit, od přímých účastníků odboje vím, že část odbojářů NESOUHLASILA, protože se obávala represí, jiná část naopak považovala situaci ve světě a u nás doma za tak kritickou, že bylo nutno něco zásadního udělat. Jinak bude ohrožena možnost po válce obnovit Československo.

Atentát (ošklivé slovo), atentáty bývají většinou hodnoceny negativně, zde se navíc jednalo o vojenskou akci příslušníků našeho legálního zahraničního vojska s názvem Československá samostatná brigáda. Naši vojáci tedy uskutečnili vojenskou akci, nikoli „provedli“ atentát, jak je v textu napsáno. Dva parašutisté vyslaní z Velké Británie – Jozef Gabčík a Jan Kubiš uskutečnili 27. května 1942 v Praze plánovanou a připravenou „Operaci Antropoid“. Spolupracovali s dalšími výsadkáři i s některými příslušníky domácího odboje.

Místo útoku našich parašutistů na Heydricha v Holešovičkách pod Vychovatelnou, v Praze 8. Zdroj: Reprofoto z publikace Vojtěcha Šustka Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území protektorátu Čechy a Morava.

Vzápětí po atentátu byl v celém protektorátu vyhlášen výjimečný stav. Nacisté, kteří byli přesvědčeni, že se jim Čechy a Moravany podaří ovládnout (ze Slezanů udělali úředním rozhodnutím Němce) a vydávali Protektorat Böhmen und Mähren za vzorně ovládnutou trvalou součást vysněného „Groß Deutschlandu“ byli otřeseni. Hitler považoval v záchvatu vzteku zastřelit 10 000 Čechů, což mu nakonec K. H. Frank a Albert Speer, hlavní architekt Adolfa Hitlera, a hlavně ministr zbrojního a válečného průmyslu nacistického Německa, rozmluvili. Konrád Henlein, vůdce sudetských Němců souhlasil s plošným vražděním Čechů a nesmyslně požadoval, aby Sudety byly nejen „Juden Frei“ ale i „Tschechen frei“ , což znamenalo v nacistické hantýrce „očištěni od Židů a Čechů“. Celkový počet Čechů v okupovaném pohraničí (včetně Hlučínska) byl odhadován od 517 000 do 567 000 či více osob. Nesmysl to byl i ekonomicky. Počet Čechů, kteří museli z obsazeného pohraničí odejít, se pohyboval kolem 115 000 až 140 000 osob, a i ty muselo nahradit Německo zajatci a vězni z koncentráků. Podle německého historika Volkera Zimmermanna bylo například na jaře 1944 celkem 223 131 zahraničních dělníků a 69 580 válečných zajatců (nejsou zde určitě započítáni vězni z koncentráků pracující v tajných továrnách jako např. Dora atd.)

Ze zahraničích „dělníků“ zde byli nejpočetněji zastoupeni Rusové (48 808), Bělorusové (43 686) a Francouzi (19 346). [viz. Sudetští Němci v nacistickém státě. Politika a veřejná nálada v říšských Sudetech (1938–1945), Essen 1999, publikace Ústavu pro kulturu a dějiny Němců ve východní Evropě, svazek 16.]

Skutečnost, že při říšskoněmeckém sčítání lidu, které proběhlo v květnu 1939, bylo v odtržených oblastech českých zemí (bez Těšínska) zjištěno již jen asi 318 500 Čechů (z toho přibližně 291 000 v Říšské župě Sudety, resp. 9,9 % jejího obyvatelstva), lze vysvětlit především dvěma okolnostmi: za prvé jsou tyto statistiky českými i německými historiky považovány za málo spolehlivé a za druhé je třeba vzít v úvahu četné případy, kdy osoby, které se dosud deklarovaly jako Češi (šlo především o členy česko-německých rodin), se nyní přihlásily k německé národnosti. Započítáme-li počet obyvatel protektorátu, kteří pracovali v Sudetech dobrovolně anebo tam byli totálně nasazeni“ byl požadavek sudetských Němců doslova pomatený.

Atentát na Heydricha. Zvláštní vydání.

Následně byl vydán Výnos Říšského protektora v Čechách a na Moravě.

V důsledku atentátu na Zastupujícího říšského protektora SS Gruppenführera Heydricha se ustanovuje toto: článek I. Na podkladě § jedna nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o vyhlášení civilního výjimečného stavu ze dne 27. září 1941 (VB IR Prot F.527) se s okamžitou účinností vyhlašuje civilní výjimečný stav nad celým protektorátem Čechy a Morava.
Článek II. Na podkladě § II výše uvedeného nařízení nařizují: kdo osoby které měly účast na spáchání atentátu, přechovává anebo jim poskytuje pomoc, nebo, maje vědomost o jejich osobě nebo jejich pobytu, neučiní žádné oznámení bude zastřelen se svou rodinou.
Článek III. tento výnos nabývá platnosti oznámením v rozhlase v Praze 27. května 1942
Říšský protektor v Čechách a na Moravě
V zastoupení K. H. Frank

Relativně poklidný protektorát, kde byly sice vytvořeny odbojové skupiny, které se dokonce připravovaly, poněkud naivně na celostátní povstání se již s příchodem Heydricha změnil. Organizace národa, vojenská odbojová organizace, byla sice budována v utajení, ale kvůli jejímu organizačnímu rozsahu (od června do konce léta 1939 bylo vytvořeno 200 rámcových praporů s velitelskými kádry) se do jejích struktur podařilo proniknout gestapu již koncem srpna 1939. Vojáci organizaci sice budovali precizně po stránce vojenské, ale prakticky se nezabývali konspirací. Byla zde bizarní situace, kdy předseda protektorátní vlády generál Alois Josef Eliáš potajmu spolupracoval s prezidentem Československa v exilu, Edvardem Benešem.

Atentát na Heydricha vše okamžitě změnil. Co to znamená skutečná německá okupace, najednou pocítili všichni.

Pokračování v úterý

Autor knihy: Vojtěch Šustek

Atentát na Heydricha a následný teror proti Čechům

Nakladatelství: Scriptorium, edice – Documenta pragensia monographia

https://eshop.pametnaroda.cz