Pohádkám o hodném Leninovi a zlém Stalinovi normální lidé už dávno nevěří. Ve skutečnosti patří bolševický vůdce Vladimír Iljič Lenin, narozený jako Uljanov, k nejhorším zločincům 20. století. V neděli 21. ledna tomu bylo 100 let, co tento netvor zemřel.

Velmi nekorektně předpokládám, že se smaží v pekle. Má na svědomí miliony zmařených lidských životů, šířil zlo a nenávist. V září 1918 vyhlásili Lenin a spol. v Rusku rudý teror. Jen v Kyjevě bylo podle skromných odhadů kyjevskými čekisty za dva měsíce zavražděno a umučeno více než tisíc dětí důstojníků carské armády, žáků kadetských škol. Lenin byl krvelačný netvor a jeho citáty to dokazují. Například tento: „…Je to skvělý plán! Dokončete ho společně s Dzeržinským. V přestrojení za „zelené“ (na ty to pak hodíme) ujdeme na 10–20 verst a oběsíme kulaky, popy a statkáře. Odměna: 100.000 rublů za každého oběšeného…“

Je tedy nepochopitelné, že jeho mumie stále straší v centru ruské metropole Moskvy, a ruská města jsou zaplavena jeho sochami. Neumím si představit, že by německá města zdobily památníky předních nacistů.

Soudruh Uljanov, jak se říká, se uměl narodit. Jeho otec patřil k vysokým státním úředníkům, byl školním inspektorem simbirské oblasti s velmi slušným platem. V roce 1882 byl povýšen do šlechtického stavu a nechal se oslovovat Vaše excelence, jak uvádí v časopise Kontexty historička Kateřina Hloušková. Uljanovovi také vlastnili rodinný statek, jehož příjmy zajišťovaly Lenina i v budoucnu. Budoucí proletářský vůdce nouzi netrpěl, zakládal si na svém původu, považoval se za něco lepšího než ostatní lidé, a sám se choval jako zlá nelítostná kreatura. Tak na počátku devadesátých let devatenáctého století, odmítl za tehdejšího hladomoru přispět penězi do sbírky pro postižené chudáky. Zdůvodnil to tím, že čím větší bude bída, tím dříve vypukne socialistická revoluce a tato pomoc by ji jen oddálila.

K moci se Lenin a jeho komunisté dostali v Rusku násilným pučem. Zaštiťovali se lidem, že prý ho chtějí zbavit vykořisťování, ale přitom se k němu chovali hůř než dřívější vládci. Dmitrij Volkogonov patřil k předním ruským historikům. Byl také důstojníkem Sovětské armády, ve které to v roce 1986 dotáhl na generálplukovníka, čili to byl komunistický nomenklaturní kádr. O to víc je na něm cennější, že pochopil zrůdnost tohoto prvního bolševického vůdce a nakonec se s ním vyrovnal ve vynikající knize Lenin, počátek teroru. Jak sám přiznal, měl s tím problém, protože i on žil dlouho v zajetí mýtu, hodný Lenin, zlý Stalin, nicméně po prostudování sovětských archivů dospěl k závěru, že Lenin byl stejný zločinec jako jeho gruzínský nástupce.

Byl to Lenin, za jehož vlády nastal teror proti Rusku o dobře jej vykresluje tento jeho výrok. „Soud nemá teror odstranit, ale zdůvodnit a uzákonit jej jako princip.“ On poslal vojáky a komunistickou tajnou policii zvanou Čeka proti rolníkům, se vzkazy k zabíjení lidí, a aby kulaky věšeli hodně vysoko, ať je každý vidí. Rolníci byli masově vražděni, byl jim zabavován majetek včetně obilí nutného k osevu a tak výsledkem se stal hladomor. Nelze se divit, že vypukly stovky rolnických povstání proti bolševickým zločincům po celé Rusi. Při jejich potlačování si Rudá armáda počínala velmi krutě, tak například v tambovské gubernii do lesů, ve kterých se schovávaly také ženy a děti, vypouštěla otravné plyny.

Jedním z nejhorších Leninových zločinů byl cíleně vyvolaný hladomor v letech 1921 – 22, kdy, jak už bylo řečeno, rolníci neměli co zasívat a podle výborné publikace Dějiny Ruska 20. Století - díl I, kterou editoval vynikající ruský historik profesor Andrej Zubov, zemřelo hlady přes pět milionů lidí. Pro srovnání, při největším hladomoru carské éry v letech 1891 – 92, zahynulo na 375 tisíc obyvatel. V dopise politbyru bolševické komunistické strany v březnu 1922 Lenin napsal: „Právě teď a jedině teď, kdy v hladových oblastech propuklo lidojedství a po cestách se válejí stovky a možná tisíce mrtvol, můžeme (a proto musíme) zabavit církevní cennosti a to se zběsilou neúprosností.“ Čili nejdůležitější nebyla pomoc hladovějícím, ti pro Lenina nic neznamenali, ale loupež majetku pravoslavné církve.

Je také mylné se domnívat, že koncentrační tábory gulagy jsou záležitosti pozdější doby. Ve skutečnosti byly založeny na Leninův popud už v roce 1920, tehdy jich bylo 84, o tři roky později pak jejich počet stoupl na 315.

Při bolševických represích v letech 1918 – 22 zahynulo podle této knihy asi 1,8 milionů lidí. Čili Lenin je přímo zodpovědný za smrt téměř sedmi milionů lidí. A k nim můžeme připočítat i oběti občanské války, protože i tu zavinili komunisté svržením zákonné prozatímní vlády. Lenin a jeho bolševici životy obyčejných lidí nijak nezlepšili, naopak uvrhli Rusko do bídy, v jaké ani v éře vlády posledního cara Mikuláše II. nikdy nebylo.

Adolf Hitler patřil k nejhorším netvorům v historii lidstva, nacismus je obrovské zlo, a jeho uctívání je proto nepatřičné. Vladimír Iljič Lenin ovšem nebyl o nic lepší. I komunistické učení je zločinné a proto je jeho zbožňování chucpe. Vůdce bolševického puče má však stále v Moskvě mauzoleum a tisíce soch po celém Rusku. To samo o sobě je skandální. Je proto drzostí kremelského režimu, když Ukrajině vytýká Stěpana Banderu, který na kyjevském Majdanu vystavován není, a přitom Rusko velebí daleko horšího zločince.

Zdroje:

Lenin, Jiří Hanuš, Radomír Vlček a kol., nakladatelství CDK, Brno 2013

Dějiny Ruska 20. století – I. Díl, Andrej Zubov a kol., nakladatelství Argo, Praha 2014.

Lenin: počátek teroru, Dmitrij Volkogonov, nakladatelství Dialog, Liberec 1996

https://casopiskontexty.cz/uljanov-nebo-lenin/