Mám rád historické souvislosti a různé zajímavosti o příčinách či následcích událostí, o kterých sice panuje určité povědomí, ale jejich pozadí nezná skoro nikdo. Člověk pak lépe chápe, proč se co stalo, a dokáže do určité míry odhadnout, co se teprve stane. Protože i když Hérakleitos tvrdil, že není možné vstoupit dvakrát do jedné řeky, naběhnout si opakovaně do stejného maléru, to jde velmi snadno a lidstvo to dělá pořád…

Možná se ptáte, co má společného Anton Špelec se sborem dobrovolných hasičů, když přece každý ví, že tato filmová postava, ztvárněná Vlastou Burianem, byl ostrostřelec. Ale víte, kdo to byli ostrostřelci?

Jednalo se o dobrovolnické jednotky městské domobrany, zakládané již od 13. století. Vyznamenaly se v boji proti mnoha nepřátelům, bránily města proti Turkům, Napoleonově armádě, moravské sbory dokonce bojovaly proti uherskému povstání. Ovšem postupně, spolu s čím dál lepší organizací armády, byla vojenská činnost sborů utlumena. Postupně se z kdysi vojenských jednotek staly organizace spíše společenské. Příslušníci ostrostřelců se účastnili mší, poutí, plesů a jiných společenských událostí. Střelbu provozovali již jen v rámci cvičení a soutěží. Bojové nasazení jim bylo odepřeno.

Na začátku první světové války byla jejich činnost zcela pozastavena a po jejím skončení jim byly definitivně odebrány zbraně. Ostrostřelci sice občas vypomáhali při hlídkování ve městech, ale to byla práce policejní a ne vojenská. V současné době jsou jednotky ostrostřelců zapsanými spolky. Jsou ozdobou společenských akcí, nastoupeni ve vycházkových uniformách s historickými prapory, nacvičují pořadové cviky, aktivnější z nich se účastní soutěží. Ale nebojují a bojovat nesmí. Nejsou to vojáci.

A tím se dostávám k podobnosti mezi ostrostřelci a dobrovolnými hasiči. Během posledních let prošly úplně stejným vývojem sbory dobrovolných hasičů. Kdysi nezbytná složka každé větší obce, hlavní síla bojující proti ohni a jiným katastrofám, složena z ctěných občanů měst či vesnic, zakládaná s podporou měšťanů, šlechty (na ten v naší obci zaslal dar i císař pán) se krok za krokem přetvářela v organizaci spíše společenskou. Práci dobrovolných hasičů postupně přebíraly profesionální sbory a definitivní tečku za slavnou dobou hašení požárů učinil zákon o integrovaném záchranném systému z roku 2000, který striktně stanovil, jaké složky se účastní záchranných operací. Někdejší práci dobrovolných hasičů přebírají profesionálové, doplnění organizačními jednotkami obcí pod názvem Jednotka sboru dobrovolných hasičů, která, ač má podobný název, nemá po organizační a právní stránce se Sborem dobrovolných hasičů nic společného. Sbor dobrovolných hasičů se stal zapsaným spolkem, tedy ocitl se v úplně stejné situaci, jako ostrostřelci. Nadále má svou slavnou historii, uniformy, prapory, ale hasit požáry nesmí, stejně jako ostrostřelci nesmějí bojovat. Vyslat sbor dobrovolných hasičů k požáru je stejné, jako poslat jednotku ostrostřelců do Afghánistánu.

Ona zásahová jednotka sboru dobrovolných hasičů není, přestože k tomu název svádí, součástí zapsaného spolku Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, nýbrž organizační složkou obce a ve skutečnosti v ní nemusí být ani jeden člen SDH (v praxi samozřejmě v této jednotce členové SDH jsou – ale jsou ve stejném postavení, jako kupříkladu členové místního fotbalového klubu).

Vzrušená debata o snížení dotací Sboru dobrovolných hasičů, mi připomněla rozhořčení Antona Špelce, když zjistil, že mu byla upřena medaile. Ve filmu Martina Friče je to podáno jako komediální zápletka, ale skutečný Anton Špelec by cítil stejnou křivdu, jakou cítí někteří členové SDH nebo jejich příznivci při myšlence, že by ze státního rozpočtu šlo na činnost dobrovolných hasičů méně peněz. Střetává se historie se současností, zatímco dlouholetí členové obou těchto organizací se stále cítili být aktivními ochránci obce a jsou za ně považováni i zákonů neznalou veřejností, ve skutečnosti jimi již nejsou – a podle zákona ani být nesmí. Požadavek, aby stát finančně podporoval činnost sboru dobrovolných hasičů je totožný s žádostí, aby financoval aktivity klubu ostrostřelců.

Osobně mám zájmové organizace moc rád a je skvělé, že je i v obci naší máme. Všechny, od myslivců přes hasiče a matky s dětmi a partu aktivních seniorů a všechny ostatní. A kdybychom měli spolek ostrostřelců, byl bych rád i za něj. Ale nemyslím si, že by jejich činnost měl financovat stát. Pokud jsou důležití pro obec, nechť jim přispívá obec ze svého rozpočtu.

Takže nářky nad tím, že bez státních dotací dobrovolným hasičům budou obce vystaveny rizikům požárů jsou naprosto pomýlené. Úplně stejně, jako obava, že pokud nedostane Anton Špelec medaili, podlehne naše armáda Turkům.

Článek vychází ze staršího textu publikovaného v Líšnickém zpravodaji.