I když se náš poměr zadlužení vůči HDP zvětšuje, což mne vůbec netěší, nikdo z vládnoucí ekipy nehledá reálnou cestu vpřed. Neřeší, co se stane, až se položí značná část ekonomiky, ale už jen naprosto pomateně opakuje několik ideologických hesel. Kde vzít peníze, kde vydělat peníze, to vlastně vláda neřeší. Asi si myslí, že rostou na stromě.

Ale hlavně, krize-nekrize, nesmíme chtít ani korunku anebo euro od bank a korporací, které se topí v penězích, které platí obyvatelstvo. Jak tuhle vykládal hlavní ekonomický expert ODS (!!!!) J. Skopeček. Prý protože by se na nás mohli zlobit a nebýt s námi kamarádi. Na otázku: proč ovšem totéž může udělat Německo či Francie“ od redaktorky TV neuměl odpovědět a jen neuvěřitelně dlouho žvanil a napustil nikoho ke slovu. Že prý by to bylo proti zákonům a předpisům a bla, bla, bla…. Přesně podle hesla: „Fiat iustitia, et pereat mundus“. (“Ať se stane spravedlnost, i kdyby měl zhynout svět). Citát prý pochází z knihy Johannese Jacobuse Manlia „Loci communes“. A používal jej jako první Ferdinand I., císaře Svaté říše římské 1556-1564, a také první Habsburk na českém trůně. A to proto, aby „jeho spravedlnost“ mohla za každou cenu prosazovat jeho protičeské názory podpořené tehdejší justicí.

To tvrzení je jako vždy jen morálně se tvářící lež. Neboť žádná justice není „duch vznášející se nad vodami“, tedy „Duch svatý“. Žádný zákon a předpis není od Boha, ale je od lidí. A ti je také mohou měnit. A zákon má sloužit lidem, a ne aby lidé sloužili zákonu.
Mám takový pocit, vážená vládo. Když nechápete, kdo to chodí demonstrovat na Václavák a hltá pitomosti co propagují proruské anebo prostě pomatené weby, tak vás vážení nečeká nic jiného, než se dočkalo Rakousko Uhersko a celé RVHP. Prostě skončíte a je otázka, zda si někdo pak zopakuje heslo „nejsme jako oni“. Sáhodlouhé výklady o tom, jak za to dnešní vláda nemůže, ani za inflaci, ani za válku na Ukrajině, ani za nedostatek energií už nikoho nezajímají. Myslím si, že to většina těch mluvících hlav a politiků ví stejně dobře jako já anebo obecně my. Připomíná mi to rok 1990, když jsem se jednoho bývalého soudruha ptal, jestli je možné že nevěděli, co se na ně hrne. V klidu mi odpověděl: „My jsme věděli že to v prdeli, ale za ty peníze, co jsme brali byl každý den dobrý“.
Nakonec bych z hlavy citoval Jana Wericha, který říkal: „Musíme pracovat! Hodně pracovat! Ještě více pracovat! Ale to neděláme pro to abychom pracovali 100 let anebo 1000 let. Musíme si napracoval abychom pak měli více času na vzdělání a na zábavu. A až ten čas přijde…“ Za komunistů ten čas nikdy nepřišel. Dnes se máme mnozí daleko lépe. Až prý tak, že musíme, v zájmu „veliké myšlenky“ zase rychle zchudnout. Což také a u nás s obzvláštním nadšením vlády realizuje.

Navíc nám každý den tlučou do hlavy další a další politici a píár manažeři heslo, že pracovat musíme víc a víc, ale čas, kdy budeme mít životní úroveň takovou, jakou vidíme kolem sebe tzv. vyspělé Evropě, se bohužel opět odkládá.
Už zase jedeme v rychlíku, kde se ideologicky neustále přikládá do kotle, tlak páry stoupá a rychlost se zvyšuje. A v lokomotivě není nikdo, kdo by věděl, kde je brzda a jak jí použít.