GROTESKY: Kojotí test paměti
Jsou testy paměti a některým se dá říkat oficiální. Doporučuji ten kojotí. Co to je? Podíváte se na grotesku s Wilem Ethelbertem Kojotem a jeho protivníkem Road Runnerem, a když skončí, buď vyprávíte děj, anebo, a to je lepší, po paměti zaznamenáte scénář.
Otázka: „Je to těžké?“
To samozřejmě posoudíte sami. Když mi bylo mezi třiceti a čtyřiceti, jeden čas jsem to praktikoval. Normální člověk, kterého stejné grotesky bavily, si je samozřejmě nahrál z televize na video (mluvím o letech devadesátých), nebo sehnal jinak. Já to nedělal a měl místo toho takovou červenou propisku a pokaždé jsem po zhlédnutí grotesky co nejvěrněji zaznamenal příběh. Z nadšení. Byla to chvilka a zpětně nemám pocit, že jsem během zaznamenávání příliš zapomněl; ale na druhé straně jsem nedisponoval dodatečným srovnáním, protože to nebylo video, které bych mohl vrátit, a rovnou jsem koukal na další z grotesek. Otázka dvě: „Měl jsem tedy paměť slušnou anebo normální až průměrnou?“ Odpovězte sami a smutné mi připadá, že bych to dnes možná nedokázal. Nebo ano? Proč to zkoušet? Proč riskovat? A třetí otázka: „Proč jsem vybral zrovna Wila a šílenou kukačku, či co to je, alias Roada Runnera. Přece jsou i jiné perfektní animované grotesky. Například původní a starý Námořník Pepek, takže i s ním jsem to párkrát zkusil a spád mají Pepkovy filmy věru zběsilý, takže obstály. Dalším kandidátem byl Bugs Bunny, ale vraťme to! Mě okouzlily právě brutální boje Kojota a Runnera a i dnes mi připadají nejšílenější ze všeho kresleného. V mnohém fascinují a řekl bych, že snad nemusím vykládat, o co jde.
Kojot většinou na Runnera něco nastraží, načež Runner přiletí po silnici, zapípá a past se obrátí naruby, takže si jako pokaždé natluče Kojot: například po pádu z vysokého útesu. Oba hrdinové dnes vizuálně fungují právě tři čtvrtě století od chvíle, kdy měl premiéru animák Rychle a zběsile, přičemž démonické figury „běsů“ vymyslel pro bratry Warnery už roku 1948 scénárista Michael Maltese (1908-1981), syn italských přistěhovalců, a to jako zhoubnou parodii na konkurenčního Toma a Jerryho (Metro-Goldwyn-Mayer). Sám napsal prvních šestnáct filmů a dnes už jich existuje padesátka, přičemž jsou všechny složeny ze spousty samostatných gagů-filmíků.
Proč mi připadají lepší než Tom a Jerry, nemám par, avšak Tom a Jerry jsou - proti nim - patrně víc tradiční. Ano, taky zběsilé a surové a taky šíleně přehnané, ale koneckonců je normální, že kočka honí myš, že; zatímco Kojot pokaždé extrémně složitě laboruje či konstruuje nepřiměřeně sofistikovanou past, a ta past se obrátí proti němu buď rovnou, anebo po silničním profičení a zakukání Runnera. Následuje i sofistikovaná Kojotova smrt. Tedy…
Byla by to smrt v reálném životě, ale ve filmech se vždy jen rozplácne a rozklíží či rozsype a vybuchne a zčerná, ale opět se dá dohromady a následuje další gag a film je sadou těch komplikovaných příhod, takže každou asi odvyprávíte, ale opravdu není jednoduché, tedy nejste-li mrňavé, vnímavé dítě, dodatečně „ukrást“ celý scénář a popřípadě ho zanést do notebooku. Mluvím nadále o jediném podívání se.
Málokdo si při sledování tohoto seriálu už dnes připustí, že je částečně založen i na knize Marka Twaina Jak jsem se protloukal (1872), ve které je právě kojot vylíčen jako věčně hladový a vychrtlý „kostlivec“. A upozorňuji, že se nejmenuje Willie (jako nějaký parník), ale skutečně Wile, přičemž sousloví Wile E. je hříčka pohrávající si s výrazem MAZANÝ. Ale mazaný není, protože si vždycky sám dá „do držky“, je to zoufalec, kretén a… může možná budit u někoho soucit, ale současně existují žebříčky světových padouchů a na některém je určitě první.
Vedle Twaina se zapomnělo i na to, že pan scénárista Maltese věru nebyl hlupák a původně pojmenoval svého nešťastníka Don Kojot, což je samozřejmě parafráze na Don Quijote. Druh zvířete v těchto groteskách je tím trochu překvapivě dán jen zvukem jeho jména (kojot zní podobně jako Kychot), což je nepochybná výjimka.
Zvuk „pí-píp“, vydávaný Runnerem, je ale prostě a jednoduše automobilový klaksone, což by byla na poušti amerického Jihozápadu, kde se vše odehrává, další absurdita, nicméně Runner vždy používá silnici. Nebo takřka vždy. A tato bestie lovce vlastně ještě varuje oním „mí-míp“ či „bí-bíp“, ale není mu to nic platné. Nikdy. Když jsem ty filmy viděl poprvé, což bohužel nebylo v dětství, byl jsem rychlostí Runnerovou fascinován až na půdu a chvíli mi trvalo, než jsem pobral, že vůbec něco podobného může existovat! Je to ale nápad! A třeba připomenout, že Kojot není mazaný taky z toho důvodu, že své „pastičky“ často dostává od (fiktivní) společnosti Acme Corporation, která tudíž zkouší myslet za něj a vynalézat za něj a taky… to dělá marně.
Autoři souběžně dodržovali další pravidlo: Kojotovi nesmí ublížit žádná vnější síla a musí si nabančení spískat osobně. Když ne sám, musí mu ho spískat onen vynález firmy Acme. Za druhé? Každému dítěti je hned zřejmé, že by Kojot vůbec nemusel schytávat taká kvanta petard a ran, kdyby „zklidnil hormon“. Jenže je fanatik. Ryzí. Anebo toho druhu, který po neúspěchu ještě zdvojnásobí úsilí. Trochu něco jako pan herec Crowe v hollywoodském spektáklu Vyšinutý.
S Kojotem a s Runnerem vzniklo i značné množství videoher, které neznám, ale ve videoherní komunitě a nejméně tam se vžilo sousloví „kojotí čas“, což je doba, kdy postava ještě chvíli běží ve volném prostoru, než se zřítí do propasti. Ty pády jsou v seriálu asi nejčastější a typické je, že dojde na záběr od zenitu a že místo dopadu vidíme jen neskutečně hluboko vyvolaný obláček prachu.
Looney Tunes | Classic Wile E. Coyote & Road Runner Compilation | Vol. 2 | Warner Classics - YouTube
Rovněž nebude bez zajímavosti, že když roku 1980 adaptoval geniální Stanley Kubrick hororový Kingův román Osvícení, aplikoval právě souboje Kojota a Runnera na Jacka Nicholsona a jeho filmového syna! Ale nemyslím si, popravdě řečeno, že si kdokoli musíme snižovat sebevědomí tím, že budeme dodatečně kostrbatě vyprávět, co si všechno Kojot ve filmech udělal… Stačí se dívat, koneckonců, žasnout… a pak radši dlouho dělat něco úplně jiného, ale… Ale opět si ony filmy pustit.
