Je krásná zima a kdo má štěstí, jede na běžky. Kdo ne, jede s rodinou na služební cestu. Kdo má rozum, najde si na Wikipedii, jak dlouho trvala španělská chřipka, a tomu přizpůsobí své jednání.

Právníci nemají štěstí, ale práci. Vždy se najde někdo, kdo nebude nosit roušky (i mě obtěžují, ale mají na některých místech smysl), nebude se očkovat a všestranně ví líp než ostatní, co jde dělat líp.

Někdy se v nenápadných rozhodnutích skrývá mnoho moudrého i pro krizové okamžiky. Už v roce 2016 Ústavní soud pravil, že v mimořádných případech, například pokud na očkování negativně reagovalo jejich starší dítě, mohou rodiče očkování potomka odmítnout nejen z náboženských důvodů, ale také s ohledem na svobodu svědomí v širším, sekulárním smyslu. Vždy je při tom nutné posuzovat ústavní rozměr a naléhavost důvodů, sílu a trvalost přesvědčení rodičů, stejně jako společenské dopady jejich rozhodnutí. Prostá pochybnost o prospěšnosti očkování dostatečným důvodem není a odpuštění sankce musí zůstat pouze výjimkou, Nyní to zopakoval v aktuální kauze, která se týká očkování proti tetanu. Ano, svoboda dělat si, co chci, tu je tváří v tvář nebezpečí a někde končí. Míra je přesně dána mírou ohrožení společnosti.

Když pečuje o zdravý rozum, pečuje brněnská instituce i o dobré mravy a střízlivé uvažování: Pokud je trestně stíhán politik, nezbývá mu než se vzdát funkce, příčinná souvislost je zjevná. Nemá být na svém jednání škodný ten, kdo jedná politicky kulturně. Výkon funkce souvisí s morálkou a mravností a trestně stíhaní politici jsou ve funkcích nežádoucí. Škoda, že pan premiér si rozhodnutí Ústavního soud nečte, anebo možná právě naopak. Dospěl totiž správně k závěru, že když si tohle nemyslelo sedm soudců obecných soudů, jejichž rukama spis putoval, a myslí si to už jen tři na Ústavním soudu, tak je to obdobné i v národě a pojem morálky se poněkud vyprázdnil. Zvlášť když jde o peníze ze státní kasy, na které by měl „neoprávněně stíhaný“ nárok.

Tíživé je třeba zpestřit, stačí se podívat na Slovensko: je to spíš taková soudnička a prošla i českými médii, nicméně kdo měl možnost si přečíst protokol, ten nezůstal bez emocí. V úředním jazyce totiž praví: „Mňa v tom momente nič nenapadlo ako… ukázala som mu svoje prednosti…“ K zadržení pachatele došlo a spravedlnosti bylo učiněno zadost.

Jistý druh humoru není cizí ani českým orgánům státu. Ty ve snaze hájit peníze eráru a oddalovat nároky na zaplacení advokátům, zde třeba obětí trestných činů, vyvinou občas velkou kreativitu. Známé advokátce L.H. zaslal minulý týden policejní orgán tento dopis: „Doba trestního stíhání obviněného doposud nepřekročila několik let a bude brzy skončena uzavřením spisu a postoupením soudu. Proto se nárok na přiznání zálohy za práci zmocněnce zvlášť zranitelné oběti zamítá.” Navrhuji v této souvislosti postupovat stejně i s policejním orgánem: Návrh policejního orgánu na vyplacení platu za tento měsíc se zamítá, sice pracoval, ale vyšetřování neskončilo, tak by bylo předčasné mu platit… Schválně, jak dlouho by zanícení pro práci takovému policejnímu orgánu vydrželo.

A k tomu máme ještě pořád ten covid…

Autor je advokátem, členem prezidia Unie obhájců, partnerem kanceláře Moreno Vlk & Asociados a členem odvolací kárné komise České advokátní komory.

Info.cz