Tak prý máme krizi. Stratégové v čele našeho státu dokázali všechno rozprodat, přitom se zadlužit a zároveň na nic nemít peníze. Odborní odborníci, jen co je pravda; přitom v čele státu máme – světe div se – ekonoma. Podle statistiky u nás každou hodinu padne jedna firma či živnostník, soudy řeší denně až čtyřicet osobních bankrotů (za prázdninový měsíc červenec jich bylo 1245), reálné mzdy klesají, ceny naopak rostou, také vlivem nesmyslného nárůstu DPH z 10 na 14 % u potravin, služeb, dopravy, léků, knih a vstupenek. Kupní síla občanů jde dolů, proto – narozdíl od všech sousedních zemí – jde naše ekonomika trvale do mínusu. Vážnější dopady způsobené naší nesoběstačností v základních komoditách – mase, mléce, vejcích, bramborách atd. – nás ještě čekají. Budeme se divit.

Stát tedy klouže dolů (veřejný dluh přes 1,6 bilionu korun, dluhy domácností 1,1 bilionu, dluhy podniků téměř také 1 bilion korun), ale počet dolarových milionářů jde u nás strmě nahoru: loni o 29 %, jinde v Evropě pouze 6 – 9 %. A co naši dolaroví miliardáři? V přepočtu na koruny má ten nejchudší z nich "jenom" 28 miliard (pan Babiš), prostřední pan Bakala 38 miliard a nejschopnější pan Kellner dokonce 164 miliard korun. Našinec se diví, jakým břídilem je vedle nich slavný Rockefeller. Kdosi tu českou situaci, kdy stát na nic nemá a peníze se hromadí jinde, moudře okomentoval slovy: peněz je dost, ale jsou ve špatných kapsách.

Odbornému odborníkovi ministru Kalouskovi se nelíbí, že jsme pořád ještě rovnostářskou společností. Rozdíly se mu zdají stále ještě malé, je třeba na nich zapracovat, zvětšit je, abychom byli "in". Cest k tomu máme několik: První spočívá v tom, že těm nejchudším se ještě ubere; druhá, že nejbohatším se nějak šikovně a nenápadně přidá, třeba úlevami na daních či na pojistném. Oblíbený tandem Kalousek-Drábek umně vytvořil třetí cestu, když sloučil dvě předcházející: chudým se ubere a zároveň bohatým přidá. Brusel nás pochválí. Výsledek se už rýsuje: Minimální mzda je drahně let jenom 8000 Kč (snad aby se pracovat nevyplatilo), dolů jdou rodiny s dětmi, nemocní, invalidé a hlavně senioři – důchodci. I pro ně platí výhoda, že mohou za celoživotním práci úspěšně vystát frontu na dávky v hmotné nouzi; tak citlivý je k nim stát. Obdobně pozorný je stát i k jiným: zasloužilým špičkám příjmy ještě více zašpičatí"; za všechny jmenujme šéfa Českých drah, který si ročně přijde na 15 milionů, jeho náměstci na 12 milionů korun. Zasloužili by si jistě ještě víc, když nejspíš jenom díky jim vlaky po kolejích jezdí… Ale, jak víme, musí se šetřit. Snad příště.

Blýská se podle předvolebních billboardů pro lidi produktivní práce na lepší časy? Ale kdepak, na poutače se vejde všechno. V našem městě čtu na billboardech reklamu kandidující senátorky za TOP 09 s podporou Starostů, jež se už potřetí uchází o důvěru lidí sloganem VĚŘÍM V SÍLU SLUŠNOSTI, ROZUMU A PRÁCE. Zlatá slova. Jenom se mi nedaří objevit fakta, která by prokázala, že práce této vlády má s rozumem a slušností něco společného. Hlasem téměř všeobecným je konstatováno, že realitě by odpovídalo vládní tohoto znění: MÁME VÁS NA HÁKU, OBČANÉ.

Církev od Krista daleko

Pro Čechy typické – přehnalo se znárodňování, přehání se privatizace. Od zdi ke zdi, od příkopu k příkopu. Už husité vyvlastňovali katolíky, katolická šlechta po Bílé hoře protestanty, Masarykova první republika šlechtu, nacisté některé Čechy, pak Češi sudetské Němce a komunisté – darmo mluvit, všechny.

U církevních restitucí mi vadí několik věcí: restituent nemusí prokazovat vlastnictví věci, ve výši náhrady je zakomponován i ušlý zisk, chybí jasný výkaz má dáti – dal. Vadí mi, že pouze církvi nabízí stát ochranu před inflací, o čemž si ostatní restituenti mohli nechat jen zdát, stejně jako důchodci, jimž se dokonce při rostoucí drahotě beze studu vytáhne z kapes za tři roky 48 miliard, jak to zařídila pravicová sněmovní většina. Senioři zřejmě žijí nad poměry.

Nemohu pochopit, proč církevní hodnostáři slůvkem nereagují na kroky vlády, jež vytahují miliardy z kapes nemocných, invalidů, rodin s dětmi a důchodců. Nijak neprotestují, když postupně mizí výhody, které těžce pracujícím přiznávaly i totalitní režimy (dřívější odchod do penze, výhodnější výpočet výše důchodu, delší dovolená, lázeňská péče atd.). Žádný z biskupů – až snad na jednu výjimku z řad Husovy církve – se neozval, aby se na jeho bližní, na jeho ovečky nesahalo, aby se zakutálené finance hledaly jinde a jinak.

Slovem i perem se církevní hodnostáři tvrdě pustili do boje, až když šlo o jejich vlastní zájem. Ostře zaútočili proti kritikům předloženého návrhu na vypořádání majetku mezi státem a církvemi, protože vidina stát se největším vlastníkem půdy, lesů, vod a strání v zemi jim zatemnila mysl. Soudím, že se církve jako instituce vzdálily křesťanským hodnotám nejvíc, co mi paměť sahá.

Prezident konečně opravdu náš?

Ale který to bude? Sdělovací prostředky mají zřejmě jasno, když občanům pravidelně předhazují střídavě pana Zemana a pana Fischera. Média mají velkou moc: když si usmyslí, udělají za pět minut z blbce génia a také naopak – z génia blbce. Dobře vědí, že mnoho lidí věří obrazovce víc než vlastním očím. Ukáže-li televize Miloše Zemana v nejsledovanějších Televizních novinách v plné parádě jenom na dvě minuty, mohou se ostatní kandidáti na prezidenta "ubillboardovat", lepší reklamu nesvedou.

Pan Švejnar z kandidatury odstoupil, protože nezískal na kampaň finance, které by mohl před veřejností otevřeně a transparentně obhájit. To jiní kandidáti mají nejspíš průhledných a křišťálově čistých peněz habaděj, když i teď – mimo kampaň – poseli celou zemi billboardy, plakáty a letáky na "petice k získání podpisů" na podporu své kandidatury. Česká finta: je to od nich rafinované, protože tyto částky se do onoho zákonem stanoveného 50 milionového stropu nezapočítávají. A ptát se, kde peníze vzali? Nevhodné. Neslušné.

Jedno je jisté: zvolíme prezidenta, který bude komusi vděčen, který bude muset nemálo vracet. Ptát se komu a jak? Také nevhodné a neslušné. Přímá volba rovná se prezident bude konečně opravdu, ale opravdu náš. Tak, tak. Tak?

Jablonec nad Nisou