Na současnou dobu lze hledět v právu buď velmi filozoficky, anebo prakticky. O prvním přístupu si čteme dennodenně ve zpravodajských titulcích, a to pod označením „soud ruší…“. Zjištění, že i vládnutí v brutální krizi má své (překvapivě?) ústavně právní limity, se ovšem milovníka zahrádkářského zákona nijak nedotklo.

Dělníci práva už přemýšlí, co po současném marasmu přijde. Neboli co budou témata „každodenní právní všednosti“. Justice bude muset obstát například v odklizení škod, a proto potřebuje spíše věcný popis toho, co se stalo a co s tím bude. Kdo těmto dělníkům práva naslouchá, dozví se. Třeba předseda soudcovské unie Libor Vávra, poreferoval o „stavu vody“ v soudních řízeních a jeho perspektivách. Soudí se méně, průtahy nečeká, neb lapidárně řečeno se méně krade. A tak bude čas na kauzy, které pandemie vyvolá. Tedy dluhy, odškodnění, výpovědi, rozvody a podobně. Inu, jako správný hospodář: Když není voda a vyschne rybník, nelamentuje nad tím, že málo prší, ale začne opravovat hráz.

Nevím, jestli výše popsané poselství manažer, který řídí stát jako firmu, pochopil, ale je to vlastně zpráva provozního manažera o tom, co se bude vyrábět, čeho bude nedostatek a co je třeba koupit a objednat par excelence.

Zdánlivě odskočím. Jednou mi v Jižní Americe vyprávěli příběh o tom, jak koupili plni nadšení novou linku na výrobu místního produktu. Chtěli zvýšit produkci a nahradili otrockou práci v místní fabrice. Nenechali si ale poradit a koupili jen „soft verzi“, tedy bez balící linky. Linka očekávaně vychrlila tisíce výrobků ve zlomkovém čase. Na jejím konci se jich nahromadilo neuvěřitelné množství, bohužel nezabalených, a tudíž neprodatelných. Podumali a věc vyřešili. Nikoliv dokoupením baličky, ale zaměstnáním asi desetinásobku původně pracujících dělníků, dnes baličů. Sice se veškerá úspora rozplynula, ale místní prezident skvěle zkombinoval čísla o výkonnosti s počtem zaměstnaných. Lid jásal. Po čase se tiše linka zastavila a pro nedostatek kvalifikovaných baličů se všichni vrátili k původní produkci. Když jsem četl o počítačovém systému státního zastupitelství a jeho neschopnosti hlídat základní parametry trestního řízení, tak nějak jsem si říkal: Kdo je tady onen jihoamerický prezident? Tedy kdo si nevšiml, že to systém neumí? A kdy se státní zástupci vrátí od informačního systému k starým dobrým tužkám, sešitům a fyzické knize pošty? Odpovědi jsem se nedobral.

Nakonec něco o zvířatech. Třeba o pandě neboli zákonu o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid-19 v roce 2021 a o změně některých souvisejících zákonů. Roztomilé zvířátko vyznačující se spoustou vzácných vlastnosti, které běžná zvířátka (zákony) nemají. Vzniká v legislativní nouzi, která není. Nevěří v existenci nouzového stavu (protože ho tatínek Sněmovna před chvilkou zrušil) a současně ví, že tu asi tak nějak je, tak ho nahrazuje. Panda je velmi moudré zvířátko, protože o covidu-19 všechno ví, a je dělané jen jemu na míru, jak návod na pračku. Ovšem jen model únor 2021, který vše kolem sebe vidí v rouškách. Ale co když nový covid-19 už v březnu bude kašlat na roušky a třeba se bude šířit dotekem? Nebo třeba jako tasemnice? Tak asi vyrobíme nové zvířátko? Se zaměřením na regulaci užívání WC?

Panda podle mě není vůbec roztomilá. Je jen nepovedená karikatura špatného způsobu vlády a zákonodárství, byť v hezkém kožíšku. Nejvíce ze všeho připomíná Dekrety prezidenta republiky Eduarda Beneše. Tedy něco, s čím máme tak špatnou zkušenost, že netřeba ji opakovat. Přesto do toho jdeme po hlavě. Historie se opakuje, ale proč u toho musíme být zrovna my? A za asistence komunistů... ve všech stranách.

Co je vlastně horší? Pandemie, nebo jak se v ní chováme a ničíme společnost? Je krásný den, běžte na procházku. Co nejdál od lidí, a nechte odpočinout mysl.

Autor je advokátem, členem prezidia Unie obhájců, partnerem kanceláře Moreno Vlk & Asociados a členem odvolací kárné komise České advokátní komory.

Info.cz