Často se mluví o orientaci politických stran. Oblíbená pozice, kromě extrémních a populistických, bývá pravo/levo středová. Tam je v poslední době více méně, bohužel jen verbálně, nabito.

Pro koho vlastně tahle cesta je a kdo po ní chodí? Podle statistik a průzkumů veřejného mínění po ní rozhodně nechodí střední třída. Kdo do této kategorie patří, je předmětem diskusí a různých kritérií včetně příjmových. Segment střední třídy roste, i když je samozřejmě v evropských zemích různě veliký, země od země. Rozumný odhad u nás vypovídá o 65 % populace. Není divu, že se tradiční politické strany předhánějí v úsilí tento segment populace získat. Evidentně se jim to moc nedaří. Indexy spokojenosti střední třídy všude klesají. Proč?

Co střední třída potřebuje a co jí vadí? Chtěli bychom (já snad do té kategorie také patřím) kvalitní vzdělání pro své děti. Záleží nám na životním prostředí, ale nepatříme mezi ekoteroristy. Preferujeme ekonomickou stabilitu vytvářející trvale udržitelná pracovní místa. Domníváme se, že jednou z priorit státu by měla být podpora rodin v kterémkoli stadiu jejich existence, od počátečních až po starost o seniory. Chceme dostupnou a trvalou zdravotní péči a chápeme, stejně jako u vzdělávání, že něco stojí. Drtí nás drobná kriminalita od kradení okapů, kapesní krádeže, vymlácená okénka u aut. Domníváme se, že sociální sounáležitost je potřebná, ale nesmí být zneužívaná, nahrávající spekulantům, gamblerům, lichvářům, exekutorům a nemakačenkům.

Nezajímají nás šachy s minimální mzdou, nesmyslné diskuse o státních maturitách, vadí nám buzerace státních úředníků vyplývající z přemíry zákonů, které nikdy neměly vzniknout. Určitě chceme snížit korupci, ale ne za cenu totálního bloku veřejných zakázek. Chceme, aby nám tekla voda, v zásuvkách byla elektřina, v domech a bytech teplo. Víme, že tahle samozřejmost bude čím dál dražší, ale rozhodně ne za příplatky solárním baronům a spekulantům pokrývajících naši zemi přílivem krátkodobých a těžko likvidovatelných solárních panelů. Rádi bychom měli v příslušných orgánech státní a veřejné správy lidi, za které se nemusíme doma ani ve světě stydět.

A teď trochu do nás! Nestačí jen jednou za pár let někomu něco hodit do urny nebo tam vůbec nejít. Blíží se komunální volby, je třeba se zvednout a nejen jít volit, ale vyjít se svou kůží na trh. Pasivita prohrává, řeči jsou jen řeči, sliby proto, aby nikoho neurazily. Někteří z nás měli odvahu to zkusit. Přidejte se!