Kapitalismus je o hodně lepší než socialismus, ale představoval jsem si jej nějak líp, řekl nedávno při představení známý herec. Těch, kteří zažili jinou verzi kapitalismu než tu, ve které žijeme posledních dvacet let, ubývá. Stárnou a umírají nebo stojí jednou nohou v zemích, kde kapitalismus funguje lépe než u nás. Co chybí a přebývá „našemu kapitalismu“?

Nezaměňujme jej se soukromým vlastnictvím. Soukromý majetek je podmínka pro kapitalismus nezbytná, ale sama o sobě nestačí. O majetek se musí někdo starat, jinak dopadne jako ten socialistický, který patřil všem, a tedy nikomu. To je bohužel spojeno s tvrdou prací. Stát se rentiérem ve třiceti a létat tryskáčem do Karibiku se povede regulérně málokomu. Kapitalisté velcí i malí, ač se to zdá podivné, musejí pracovat, jinak majetek nevzkvétá a vypaří se. Fungovat to bude jen tehdy, pokud budou splněny některé podmínky. První je právní řád a právní jistota. Jistota, že se dočkám práva dříve než božích mlýnů a protiprávní jednání bude vždy rychle a účinně trestáno. Druhou je etika a hra fair play, kterou jsme zapomněli. Doba, kdy k uzavření dohody nebo smlouvy stačilo podání ruky, je bohužel minulostí. Podvést, ošulit, získat výhodu na konto někoho jiného je běžný způsob jednání. Je obtížné apelovat na morálku v prostředí, kde kvete nepotrestaná korupce a stává se normou. Dokončení rozkrádání státního majetku je špatně skrývaným podtextem politických hrátek kolem voleb.

Množí se hlasy, nejen u nás, že cesta k nápravě vede přes ukončení privatizace, „znárodnění“ některých komodit a zvětšení regulace. Celé sektory jako dopravní infrastruktura, železnice, vodovody, kanalizace, elektrické vedení, nemocnice, ba i chodníky by měly zůstat ve státních rukou. Bohužel stát neumí efektivně spravovat ani mateřskou školku. Regulace, která má teoreticky chránit spotřebitele, funguje podle not lobbistů. Za elektřinu platíme víc, než bychom měli, kartelové dohody diktují ceny, vývoj komunikačního trhu byl na pár let zbrzděn pod tlakem státního monopolu.

Co se dá dělat, pracovat budeme muset, doufejme, že bude kde. Přehlížet hrátky zkorumpovaných politiků už také nelze. Dvacet let zlaté horečky a raného kapitalismu stačilo, je třeba změnit prostředí a vyměnit ty, kteří jej vytvářejí.

Týdeník EURO 46/2009