6.10.2022 | Svátek má Hanuš


GLOSA: Zdaleka ne jen o fotbale

21.11.2005

Sešlo se to moc hezky. V předvečer šestnáctého výročí Velké sametové čeští fotbalisté postoupili na mistrovství světa. Doslova se nabízí hezké srovnání. Postup na mistrovství světa znamená, že desetitisíce našich lidí – převážně mladých – příští rok vyrazí s naprostou samozřejmostí – a ona to také samozřejmost je – do Německa.

Stejně jako vyrazili loni do Portugalska na Euro. Můj syn taky. Pobýval zrovna toho času v Londýně. Usmyslel si, že přeruší VŠ-studia a odjel na rok do Anglie. Pracoval, kde se dalo, a taky si to hodně užíval. Každopádně po roce se vrátil se skvělou životní zkušeností a plynnou angličtinou. Mezitím si jen tak odskočil do Portugalska. Samozřejmost? Ano, samozřejmost.

Když jsme před šestnácti lety – v roce 1990 – naposledy postoupili na mistrovství světa v Itálii, železná opona sice už byla minulostí a cestovat se mohlo, ale taková procesí, jako bylo loni to portugalské a příští rok bude to německé, se zdaleka ještě nekonala. V roce 1976, když jsme triumfovali v Bělehradě, seděli jsme všichni doma za dráty na zadku, přestože se to všechno odehrávalo v socialistické Jugoslávii. A ani nám to vlastně nepřišlo divné. Také jsme to pokládali málem za samozřejmost, ačkoli právě tohle nebyla samozřejmost, nýbrž zvrácenost.

Představa, že bych si já během svých studií koncem sedmdesátých let jen tak usmyslel, že přeruším na rok školu, odjedu třeba do Londýna a mezitím si jen tak odskočím do Lisabonu na fotbal, je dokonale fantasmagorická.

Máme v národní povaze na všechno nadávat a někdy tak činíme i právem. Ale možná, že by nebylo na škodu, kdybychom si třeba právě v euforii nad postupem našich fotbalistů dokázali uvědomit, jak zásadní změna se v naší zemi za posledních šestnáct let odehrála. A že to, co dnes právem považujeme za samozřejmé, ještě před pár lety žádnou samozřejmostí zdaleka nebylo.

17. 11. 2005, www.petrstepanek.cz