Celý uplynulý rok jsem varoval před tím, aby Sněmovna volila zástupce Veřejného ochránce práv dříve, než zvolí toho, kdo bude tím zastupován, totiž ten ochránce.

Nejprve se zdálo, že tomu tak bude, celkem třikrát Sněmovna z navržených kandidátů nikoho nezvolila. Ale na podzim, kdy zdálo již předem být o budoucí volbě Veřejného ochránce práv rozhodnuto, došlo k obratu. Navržená Helena Válková, která byla favoritkou těchto voleb, předem vytipovala dvě osoby jako své případné zástupce a Monika Šimůnková pak byla jako budoucí zástupce koncem listopadu zvolena.

Já rozhodně netvrdím, že by šlo o špatnou volbu, právě naopak. Ale přesto zde byl touto překotností vytvořen stav, kdy máme řádně zvoleného zástupce, přičemž ani trochu není zřejmé, kdo bude ten zastupovaný, totiž ten Veřejný ochránce práv. Nemusí to být v budoucnu problém, ale také tomu tak být může, pokud v budoucnu zvolený ochránce bude mít jinou představu o svém zastupování.

Zkušeností z antagonistického vztahu ochránce a jeho zástupce máme z minulého funkčního období v ombudsmanově více než dost…

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem

Autor je právník a publicista, bývalý zástupce ombudsmanky