Zaujal mě text Daniely Kovářové, právničky, kterou vnímáme asi nejvíc jako exministryni spravedlnosti (článek Vykašlete se na zákony!).

Zajímavý text odbornice, která si nemohla nevšimnout existence biblického Desatera. O něm píše toto:

Kdysi mělo biblické Desatero jen několik desítek slov, zatímco dnes má každá evropská směrnice tisíce zbytečných slovíček jen v preambuli, pak následuje spousta stránek definic a vysvětlování, až se skutečný význam ztrácí kdesi v překladu těch nesrozumitelných frází.

Je zřejmé, kam tím autorka míří – a má v principu pravdu. Pouze u Desatera bych se zastavil. Člověk, který není podrobněji seznámen se starověkými dějinami Izraele, by mohl nabýt dojmu, že izraelská pospolitost si vystačila toliko s Desaterem.

Tak tomu ovšem není.

Desatero je sice klíčová, ale rozsahem nepatrná část Zákona, který byl dán lidu izraelskému na Sinaji prostřednictvím Mojžíše. Zákon obsahuje „bezpočet“ nařízení, pravidel, zákazů a příkazů týkajících se jak náboženského života, tak života a soužití (dnešním jazykem řečeno) občanského.

Ustanovení Zákona jsou zaznamenána ve čtyřech biblických knihách – Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium. Když si je pročteme, zjistíme, že obsahují nepoměrně víc než „několik desítek slov“. Je tomu tak proto, že Zákon nerovná se pouze Desatero, ale platí zde jiný vztah:

Zákon = Desatero + x, kde x jsou další početná ustanovení včetně 613 přikázání.

Uvádím to proto, abych připomněl skutečnost často opomíjenou: Zákon je víc než Desatero.