Raději brzdit imigraci než buzerovat kvůli šátku

Popíšeme-li nějakou situaci jako vítězství liberálů, nastává problém. Vzápětí je nutné vysvětlit, koho máme na mysli. Ty, kterým se říká liberální levice, ale přitom hájí politiku skupinových identit menšin a ochranu většiny před škodlivými názory? Nebo svobodomyslné liberály, kteří se drží voltairovského „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit vaše právo to říkat“? Včerejší výrok Nejvyššího soudu by měl uspokojit obě skupiny.

Nejvyšší soud se zastal Somálky, jíž v roce 2013 na Střední zdravotnické škole v Praze nedovolili nosit hidžáb ani na teoretickou výuku. Podle NS nemá zákaz muslimského šátku při teoretické výuce žádný legitimní cíl, tudíž je diskriminační. Jinými slovy: v zemi, která zákonem nezakazuje nosit hidžáby ve státních školách, není k „šátkové represi“ důvod.

Levicové liberály může těšit, že NS se zastal muslimky, ikonické oběti světa pokrokářů. Svobodomyslné liberály může těšit zas to, že NS potvrdil, že kde není zákaz daný zákonem, tam se prostě zakazovat nesmí. Jak říká stařičká průpovídka o občanských svobodách: „V Anglii je dovoleno vše, co není zakázáno. V Německu je zakázáno vše, co není dovoleno. Ve Francii je dovoleno i to, co je zakázáno. A v Rusku je zakázáno i to, co je dovoleno.“ Chceme mít blíže ke klasickému pojetí anglosaskému, či snad k ruskému?

To ovšem samo o sobě nevyjadřuje podporu šátkům a muslimské asertivitě. Vystihla to slova advokátky Radky Korbelové Dohnalové: „Je důležité pro nás pro všechny, aby nikdo neurčoval, co si máme myslet, co máme vyznávat, co máme nosit na sobě.“ Háček je ve slůvku „nikdo“. V rozsudku jde o to, co určuje stát a jeho instituce. Ale jak podchytit to, co určuje náboženské a zvykové právo v paralelních společnostech známých ze západní Evropy? Už proto je lepší rozvíjet politiku, která brání masové imigraci muslimů a vzniku jejich paralelních společností než potom buzerovat jednotlivé studentky či vydávat plošné „protišátkové zákony“.

LN, 7.12.2019