Jak učit děti něco, na čem se sami neshodneme?

Mnozí se diví, nakolik školní dějepis pomíjí nejnovější dobu. Na tom něco věru je. Ale ta věc má zásadní háček i mimo pedagogiku. Existuje konsenzus, v jakém stylu ty dějiny vykládat, natož učit? Nebo by školy musely zůstat u tolik kritizovaného výčtu dat a osobností?

Shodnout se na široké interpretaci, nejobecnějším výkladu, bývá složité. Ukázku jsme zažili před měsícem, když média obvinila Václava Klause, že v prosinci 1989 jako nový federální ministr financí umožnil převod milionů dolarů do Sovětského svazu. Tu zprávu lze vykládat různě. Buď pomocí faktů vysvětlit, že odpovědné bylo ministerstvo zahraničního obchodu, a do samotného Klause nekopat. Nebo to vzít pomocí analogií. Po pádu berlínské zdi se děly věci, na které nikdo nebyl připraven. Byla to doba improvizací. K jejím vítězům bývá řazen Helmut Kohl, jenž nechal stranou účetnictví a soustředil se na to, jak s Moskvou dohodnout sjednocení Německa. Uspěl a na rozdíl od Klause nedostával nálepku zrádce.

V téže době se na sovětské lodi u Malty sešli lídři Bush starší a Gorbačov. Dohodli konec studené války, ale nic nesepsali ani nepodepsali. Moskva tu schůzku stále vykládá jako slib, že NATO se nebude rozšiřovat na východ. Bývalé satelity Moskvy ji stále vykládají jako vykročení ke svobodě volit si svou politiku i spojence, tedy i vstoupit do NATO. Kdo má pravdu a kdo lže, když písemný doklad neexistuje?

Teď si představte, jak by se to vše učilo ve škole. Navíc módní a pokrokářské výklady nahlodávají i to, co už bylo ukotveno jako fakt. Loni byl zhanoben pomník Edvarda Beneše nápisem „Rasista, masový vrah“. Jistě, Beneš byl kritizován za to, že se nebránil nacistickému Německu (1938) ani nástupu KSČ (1948). Co ale spáchal rasistického? Jenže mladí pokrokáři ho tak vidí. Ti pokrokáři, jimž vadí více kapitalismus než komunismus (komunisté pěstovali antirasismus a dekriminalizovali homosexualitu). Dokázal by z toho všeho někdo uplést jasnou osnovu pro výuku dějepisu?

LN, 22.6.2021