Policie zahájila stíhání bývalého generálního tajemníka KSČ Milo(u)še Jakeše a bývalého předsedy vlády Lubomíra Štrougala za střelbu na západní hranici, při které zemřelo několik lidí.

Policejní Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) zahájil stíhání někdejšího generálního tajemníka Komunistické strany Československa Miloše Jakeše, bývalého předsedy vlády Lubomíra Štrougala a exministra vnitra Vratislava Vajnara. Obvinění jsou ze zneužití pravomoci v souvislosti s používáním střelných zbraní na československých hranicích.

Stíhání Jakeše a Štrougala již probíhalo v minulosti, vždycky však nakonec bylo zastaveno z různých důvodů, například kvůli promlčení.

Obecně vidím v pokusu postavit před soud dva významné představitele někdejšího bolševického režimu v Česku jako snahu ukázat české veřejnosti „rozhodnost a odvahu“. Bohužel, dochází k tomu v atmosféře „slavení“ 30 let od pádu režimu, který reprezentovali. Letošní připomínka pádu bolševického režimu však byla natolik „přepísklá“ ve smyslu neustále působící agitace, že se podobala neslavně proslulým oslavám právě v éře Jakeše, Štrougala a Husáka, vrchního to normalizátora. Konala se ovšem také v éře „Milionu chvilek“, jehož představitelé ani nezastírají pokus „revolučně“ odstavit současného premiéra Andreje Babiše.

Jakeš byl rovněž osvobozen v kauze „internacionální pomoci“ Sovětského svazu socialistickému Československu v roce 1968. Byl žalován z toho, že pomáhal ve snaze ustavit „dělnicko-rolnickou vládu“ po srpnové invazi do Československa. V roce 2003 odešel od pražského vrchního soudu s osvobozujícím rozsudkem.

V současném pokusu stíhat dosud žijícího Jakeše a Štrougala vidím i „černé svědomí“ českých úřadů. Několik trestů vůči bývalým pohlavárům KSČ sice padlo, ale pocit, že jsme se jako společnost s nositeli bolševického režimu v Česku nevypořádali, ve značné části veřejnosti zůstává.

Komunisté doslova a do písmene zničili statisíce lidských osudů jak po roce 1948, tak po roce 1968. Střelba na hranicích na ty, co prchali z našeho socialistického ráje, byla jen potvrzením bolševického teroru, který zaplatilo životem několik set osob. Komunisté zničili životy minimálně třem generacím a tyto události nelze odčinit žádnými rozsudky, byť sebepřísnějšími. Navíc v atmosféře znovunabyté svobody slyšeli někteří noví představitelé „trávu růst“ (slavný to výrok Petra Pitharta), takže nakonec nedošlo ani k tomu zřejmě jedinému politickému řešení – zákazu KSČ. Vše se tedy nakonec u nás vyřešilo do ztracena a zřejmě tak i skončí nyní zahájené stíhání Jakeše a Štrougala.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz