Pro mě je nezapomenutelná postavička chlapce z francouzského filmu Knoflíková válka (1962), který v kritických chvílích volá: „Kdybych to byl věděl, tak bych sem byl nechodil!“ Je to větička, která vyjadřuje prokletí lidského osudu. Z čeho jiného se řetězí náš život, než ze sledu větších i menších rozhodnutí. Každé děláme na základě toho, co momentálně víme a co se dá předpokládat pro budoucnost na základě toho, co víme.

Mohli jsme to pozorovat v průběhu uplynulých dvou měsíců. Ano, ve středu uplynou dva měsíce od černého Pátku třináctého, kdy nastal Čas karantény a začaly se odvíjet děje, jaké nikdo z nás nezažil. Padly zákazy a příkazy a nařízení a každé to nařízení padlo na základě aktuálních znalostí a predikce následků a dalšího vývoje. No a pak je nesmírně snadné zpětně kritizovat jednotlivá rozhodnutí, když jsme se znalostmi o týden, dva dál.

Pandemie opadá a začínáme se otřepávat. Otázka je, zda a jak a kdy a hlavně – do jaké míry se otřepe ekonomika. S jistým úžasem sleduji, jak se úroveň z roku 2019 staví jako vysněná meta. Potrvá to pět… osm… deset let, než se vrátí blahobyt z roku 2019, slýchám a čtu. Marně pak pátrám v paměti, zda jsem v roce 2019 potkával někoho, kdo by si blaženě pobrukoval: To se mám dobře, to je skvělá doba, to je zlatý věk! Pravda, občas někdo poznamenal, že se Češi ještě nikdy v minulosti neměli tak dobře jako teď, ale to se vztahovalo na širší časový úsek než na rok 2019.

Uvidíme tedy, jakým tempem budeme postupovat vzhůru zpátky k roku 2019. Ale jak ta pandemie opadá a nemocných ubývá a vyléčených přibývá, stále silněji zní narativ: vždyť to bylo všechno vycucané z palce, žádná pandemie nebyla, byl to pouhý mediální humbuk vyvolaný proto, aby se obyvatelstvo bálo a aby vlády mohly přitáhnout dohledový šroub. Ono to souvisí tak trochu s mou prognózou, že pandemie opadne, až se o ní přestane psát v médiích. Myslel jsem to vážně nevážně, stejně jako myslím vážně nevážně svoji domněnku, že nebezpečí kovidového viru je přímo úměrné spotřebě mýdla. Katastrofální byla situace v New Yorku, kdežto nairobský slum Kibera se měl stát bombou, která zdravotně rozmetá kontinent na kusy. Nestal. Výzkumníci tam dělali testy a objevili tři nakažené na čtyři stovky testovaných. Domněnka o souvislosti se spotřebou mýdla potvrzena?

Určitě to tak jednoduché není. Přesto si myslím, že dělám dobře, když zveřejním i tuto mýdlovou teorii. Až bude úplně po všem, jistě si někdo dá práci a sestaví co nejúplnější seznam teorií a domněnek, na kterých stál celý ten komplex rozhodovacích procesů, jak probíhaly po celé zeměkouli na pěti kontinentech. Ukáže se, že zásadní rozhodnutí stojí na omylech a pošetilostech. Ale ono to jinak nejde, v tom ten náš osud vězí. Proto nám pak nezbývá než bědovat… kdybych to byl býval věděl...

LN, 11.5.2020