Jistému Američanovi hrozí vězení za to, že ze své manželky udělal hvězdu internetové reality show. Tajně ji natáčel i fotografoval a vše zveřejňoval na webové stránce. Včetně velmi intimních momentů. Za přístup k nim museli zájemci platit. Ale dřív než mohl zbohatnout, jeho žena na to přišla, požádala o rozvod a ještě na něj podala žalobu.

Připomíná to film Truman Show z roku 1998, ve které hlavní hrdina postupně zjišťuje něco podobného. Že nežije skutečný život, ale je protagonistou televizní reality show. Vše má samozřejmě mnohem monstróznější rozměry, takže se ukáže, že celé malé městečko je jen kulisou televizního studia a všichni jeho obyvatelé zase najatí herci.

Že něco není v pořádku, Truman pochopí v momentě, když těsně vedle něj spadne z blankytně modrého nebe studiové světlo. Žena ze zmíněné webové stránky zase pojala podezření, když při nákupu v obchodě učinil prodavač narážku na její nedávné sexuální hrátky s manželem. Pak už si stačilo jen sednout k počítači, zapnout Google a zjistit zbytek.

Napadá mě, že díky moderním technologiím se ovšem dobrovolnými i nedobrovolnými aktéry reality show stáváme všichni. Na rozdíl od onoho podnikavého chytrolína nechceme své životní momentky zpeněžit, ale děláme to jen tak. Popisujeme na blozích své zážitky a publikujeme fotografie i videa. Ve vedlejších rolích s námi účinkují naši nebozí blízcí.

Nedávno jsem testoval novou webovou stránku, která umožňuje realizovat komukoliv živý videopřenos a vložit ho třeba na svůj blog. Fungovalo to výtečně. Nadšeně jsem to popsal své ženě. „Vypni webkameru, jdu tě políbit na dobrou noc,“ zavolala na mě ode dveří pracovny o něco později, když šla spát. Netouží po slávě.

Chudák! To ještě neví, že o ní stejně napíšu v tomto sloupku.

(Psáno jako sloupek pro slovenský deník Sme)

Převzato z blogu Extra se svolením autora.