GLOSA: Výměna manželek
Vesnická manželka, matka čtyř dětí, byla typ hospodyně (ne v dobrém) a chůvy (v dobrém). Udržování pořádku v domácnosti pro ni bylo zřejmě hned po víře, ale cit pro děti měla a zabíralo to. Až to jejího dočasného manžela štvalo. Nepřál si jakoukoli náboženskou výchovu, což dočasná matka nedokázala přenést přes srdce. Už tady to začalo být významné. Už tady se ukázalo, že zatímco ateisté až na výjimky svou nevíru nikomu nevnucují, věřící všeho druhu s tím mají několikařádově větší problémy. Jejich pocit, že jsou někdo lepší, jim nedovolí přihlížet nečinně nespaseným duším. Bohužel. Přesněji: Bohu žel. V druhém poločase, když měla právo na to, aby bylo po jejím, tahala dočasného manžela do „sboru“, chtěla zavést náboženské praktiky, jak byla zvyklá. Manžel odmítl, ona pak plakala. Nemohla pochopit, proč nemůže něco tak nevinného dělat. Přece by ho „jen“ vzala dovnitř, „jen“ by tam seděl a přihlížel, „jen“... Jezinky také chtěly „jen“ ohřát prstíčky.
Nevěřil jsem nikdy příliš tomu, že zatahování ateistů do náboženských tenat je nevinné. Jak jsem psal na začátku: neumím si představit, že bych žádal po věřícím, aby opustil na nějakou dobu své náboženské zvyklosti. Ani v reality show, ani v opilosti, ani v žertu by mě to - nebyl-li bych vyprovokován - nenapadlo. Jak to, že jak dočasné manželce, tak jejímu muži, takové samozřejmosti nenapadly? Nemůžu samozřejmě zobecňovat na základě jednoho dílu seriálu a dvou věřících, ale nesetkal jsem s se tímto projevem jednostranného „nátlaku“ věřících na ateisty poprvé. Dočasná vesnická manželka se ostatně snažila „nevinně“ působit na dočasné děti, přestože věděla, že si to jejich otec nepřeje. Kde je hlásaná tolerance a smířlivost lidí víry?
K dětem se ještě vrátím.
Manžel věřící matky působil zpočátku sympaticky. Dočasná matka taky, ta byla v pohodě, možná by někdo řekl, že až moc. Byla taková zdánlivě jednodušší, přímočará, ale měla jasno. A byla velmi vstřícná, zúčastňovala se náboženských rodinných sedánků, šla i do modlitebny... Brala víru rodiny vážně. I když slyšela výklad pojetí víry adventistů. Ti mj. věří, že Ježíš se vrátí. A co se stane pak? Ptala se. Ty, kdo žijí podle pravidel víry, vezme k sobě, odpověděl věřící dočasný manžel, ti ostatní, co žijí v hříchu, zemřou. Jeho čtyři děti stály kolem, neslyšely zjevně tato slova poprvé.
K dětem se ještě vrátím.
Dočasná ateistická manželka věřícího otce si v druhé polovině přála napít se vína. Věřící rodina žila kromě duševní čistoty i v čistotě potravní, alkohol byl zapovězen. Přesto se dočasný choť nechal ukecat a víno jí koupil s tím, že si ho vypije sama, tedy osamoceně. Pak se ovšem začal vyptávat, jak chutná, pak popil půl lahve, pak se začal dvořit a hladit dočasnou po vlasech s jednoznačným záměrem. Do té doby pohodová žena reagovala nekompromisně a až do konce pobytu mu - coby ateistka - neodpustila. I jeho omluvu výstižně označila za falešnou.
Při dni zúčtování, kdy se dvojice na závěr sejdou, věřící manželka „naplno“ uvedla, že v dočasné domácnosti byla špína a neuklizeno a děti byly zanedbané (ateistický manžel si všiml, že by se asi dětem měli věnovat víc - taky to řekl, aniž by jeho žena vytekla: oba byli možná ateisticky živočišně jednoduší, ale empatičtí). Ateistka zase možná tvrdě, ale rozhodně věcně, řekla, co vadilo jí. Evidentně rozčarovaně zmínila poklesek věřícího manžela: jedno se káže, jinak se chová. Věřící manželka naprosto odmítala, i přes manželovo uhýbající doznání na místě, že by o něco šlo. Nechtěla vědět! Popíjet v abstinentské rodině a hladit po vlasech cizí ženu - na tom přece není nic špatného. Závěrečná scéna jejího odjezdu s manželem a ňuňání „co jsem tvoje“ a podobně působilo až infantilně. Jak to pak bylo doma, těžko říct...
A co avizované děti?
Ať si dospělí hrají v jaké reality show chtějí. Když se partneři domluví, ať se pro mě za mě mění obden včetně kolektivního souložení. Ale ať do toho netahají děti!!! Rád bych věděl, co budou ateističtí rodiče dělat, až jejich cca 4- a 6leté děti budou vyžadovat ranní a večerní modlení včetně dalších modlení před jídlem a podobně. V tomto věku si děti neumějí vybrat a reagují naprosto iracionálně. A umíněně, až tvrdě vyžadují, co chtějí. Ti, co mají děti a nechávají je občas babičkám a dědečkům, vědí, co práce dá zvyky získané za pár dní pobytu neřku-li vymýtit, tak aspoň zmírnit. Nejde samozřejmě o žádné zásadní život ohrožující změny. Jen se děti stávají - v drobnostech, zvycích - nekompatibilní s dosavadními pravidly. Zbytečně. Mohli byste ustoupit a mávnout nad tím rukou. Jenže proč máte ustupovat vy? Čí jsou vaše děti - přece vaše?
Tak proto považuju za hrubou chybu tahat je do toho.
