Vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci jsou oblíbeným tématem už od dob Marxe. Neškodí připomenout si pár zásad zdravého rozumu:

Mzda pracovníků se nezvýší utlačováním těch, z jejichž prostředků je placena. Spolupráci lidí neposílíš posilováním nenávisti. Nedostaneš se z problémů, když utratíš víc, než vyděláš.

Jsou podniky a zdůrazňuji, že existují i u nás, kde spolupráce mezi oběma „antagonistickými“ skupinami je ideální. Lidé nechodí do práce, ale pracovat, práce je baví. Jejich zaměstnavatelé se snaží vytvořit takové podmínky, aby se jim v práci líbilo, kopali za svůj podnik, byli na něj pyšní. Nemusí jít jen o rodinný podnik, kde je to vlastně dáno. Je jednodušší takové souznění vytvořit v podniku, kde pracují lidé podobných zájmů, vzdělání i schopností. Mezi modrými a bílými límečky to může být těžší, ale určitě to jde, vzpomeňte si, jak byli lidé hrdí na „svoji“ Škodu, ČKD, Poldi nebo sklárnu.

Je snazší říci, kudy cesta nevede. Nemám nic proti odborům, ale určitě proti odborovým funkcionářům. Zpolitizují každý problém a horem dolem se derou do parlamentu, nejlépe evropského. Členové jsou pro ně jen nástrojem, jak tohoto cíle dosáhnout, jinak zájmy zaměstnanců a jejich problémy jsou funkcionářům ukradené. Populismus vítězí. Desítky paragrafů v zákoníku práce „chránících“ zaměstnance také nebudou to pravé ořechové. Budeme-li chránit nemakačenka, odnesou to všichni, nejen zaměstnavatelé.

Jak dojít k řešení? Každý, kdo pracoval s lidmi, ví, že nejméně fungující a nejkratší motivací jsou peníze. To, co si z firmy odnášíte domů, je samozřejmě důležité, ale ne jediné, co vás v ní drží. Podstatné je okamžité ocenění toho, co se vám povedlo, možnost dalšího postupu a vzdělávání, dobré pracovní podmínky. Můžete zaměstnance motivovat i podílem ve firmě. Cukr sám o sobě nemůže fungovat, nějaký ten bič je nutný. Ten, kdo se veze nebo podnik poškozuje, škodí všem.

Pokud patříte mezi ty, kteří svému šéfovi závidí auto, můžete přece vykročit stejnou cestou a začít podnikat sami. Každý, kdo to někdy zkusil, rychle mění názory na „bezpracné“ zisky. Podniku, kde vaši šéfové jezdí v kabrioletech obklopeni blondýnami a bodyguardy, se raději vyhněte. Do pekel dojedou bohužel nejen oni, ale vy s nimi.

Týdeník EURO 39/2009