GLOSA: Výchova k vlastenectví
Výchovu k vlastenectví u nás považuji za zcela nedostatečnou, lépe řečeno za téměř neexistující. U nás je slovo vlastenectví stále více považováno jen za měkčí verzi slova nacionalismus a i za jistý náznak xenofobie.
Naše výchova klade důraz na „evropanství“ a kosmopolitismus, což po nás chce Evropská unie a její čelní představitelé – v Bruselu i u nás doma. Vlastenectví je pro tyto lidi „čecháčkovstvím“. K naší historii i státnosti se podle nich radši hlásit nemáme. Nemáme bojovat za své vlastní zájmy, máme být tiše a přikrčeně schováni v hlavním evropském proudu, ať míří kamkoli. Neúcta ke státním symbolům a institucím je oslavována, historie po tolikáté přepisována a navíc ve školách opomíjena, že to s českým vlastenectvím dobře nevidím.
Vstupujeme do období, kdy bude záležet jenom na nás, zda budeme schopni svou zemi a její identitu uhájit. Vývoj kolem nás – migrace a způsob, jakým s námi mocnější zacházejí – nám budiž mementem. A ještě malá poznámka: mít úctu ke své vlasti rozhodně neznamená nemít rád ostatní. Ať nám to nikdo nenamlouvá.
Odpověď na otázku Magazínu Právo: Považujete výchovu k vlastenectví u nás za dostatečnou?, Právo, 24.10.2015
