Nebojte se, tato glosa není o rušení divadelních představení, konferencí, schůzek nebo obědů dotěrným zvukem mobilu. Nebude ani o těch, kteří si přidržují mobil mezi krkem a uchem na pisoáru, nebo o těch, kteří vás „zaujatě“ poslouchají a během pár minut současně vyřídí několik telefonních hovorů. Dokonce nebudu psát ani o nebezpečí ozáření a následného blbnutí publikovaném v řadě studií. Blbnutí s mobily asi bude mít jinou, zcela individuální příčinu.

Nebezpečí, zdá se, hrozí v autě. Seriozně se tímto fenoménem začali zabývat v USA. Studie na simulátorech ukázaly, že telefonování za jízdy je příčinou nehod srovnatelnou s vlivem 0,8 promile alkoholu v krvi. Horší výsledky jsou pochopitelně při manuálním ovládání telefonu. Zužuje se periferní vidění, kvůli snížené koncentraci řidiči míjejí určená parkoviště nebo odbočky. Jen dvě procenta z nás jsou schopna fungovat jako piloti nebo astronauti, kteří musejí paralelně sledovat řadu přístrojů i okolních vlivů a reagovat na ně. Je to i proto, že jsou na takové situace dobře trénováni. Nebezpečí se zvyšuje, pokud provádíme činnost, kterou nám handsfree nezprostředkuje, například psaní esemesky. V 17 státech USA už je „textování“ během jízdy zakázáno a dva státy nedovolují telefonování za jízdy vůbec. Nevím, jestli v současných hororových spotech českého ministerstva dopravy je také místo na nehody pod „vlivem mobilu“. Statistiky se asi nevedou, ale nějací vinní či nevinní mrtví určitě existují.

Je zřejmé, že mobilů se jen tak nevzdáme ani v autě. Výrobci přístrojů už připravují technická omezení. Pomocí GPS, kterou řada mobilů má, zablokují aktivní využívání telefonů, pokud se auto hýbe. Můžeme zabránit v používání mobilu v autě svým dětem. Ve vývoji jsou technologie, které umožní diktovat esemesky. Přijímání telefonních hovorů může být omezeno jen na urgentní hovory, o všech ostatních se vede záznam.

Možná bychom si mohli říci, že někdy méně je více a omezit zejména telefonáty, kde musíme řešit záležitosti složité nebo emocionálně vypjaté, jež nás vyvádějí z rovnováhy. Oběťmi nemusíme být jen my.

Týdeník EURO 38/2009