Taxikáři jsou zloději, lékaři arogantní nafoukanci a vyděrači, učitelé neschopní. Zdravotnictví zůstalo socialistické, k žádné reformě za dvacet let nedošlo, ministra Hegera odchod lékařů zaskočil, memorandum, které podepsal ministr a odborářský boss, nás zachránilo před katastrofou. Samá silná slova. A taky jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Paní doktorka Kortusová mluví o luze ve vládě a Karel Kříž jí na to ve středečních LN zdvořile a „státoprávně“ odpovídá, nakonec jí však tu luzu v adjektivní podobě vrací. Já jen kroutím hlavou nad obtíží najít dvě miliardy pro nemocniční doktory na jedné straně a polykáním informací o desítkách miliard získaných z daní a mizících ve chřtánu korupce na straně druhé..

Citoval jsem časté výroky v médiích. Často jde i o výroky lidí, kterých si upřímně vážím. Proč to říkají nebo píšou, když vědí, že jde o velmi povrchní zevšeobecnění? Ne všichni taxikáři kradou, lékaři jsou většinou slušní a svědomití lidé, máme statečné a skvělé učitelky a učitele, kteří usilují o to aby ze škol vycházeli vzdělanější lidé. Zkušení lékaři taky vědí, že by to nebyla katastrofa, kdyby skoro čtyři tisíce lékařů odešlo. Ministra Hegera nemohl hrozící odchod lékařů zaskočit, když o tom věděl už při nástupu do funkce a řešení hrozících odchodů věnoval spoustu času hned od začátku.

Zdravotnictví máme reformované z významné části. Reformní kroky ministra Julínka platí dodnes, i když podrazily nohy volebním preferencím ODS. Jen si myslím, že nemusel začít něčím tak nepopulárním, jako jsou poplatky. Máme jedenáct pojišťoven a každá dělá v podstatě totéž svázána legislativou. Kdyby si mohly konkurovat např. určitou volností při stanovení pojistného, nemuseli bychom tolik přesvědčovat občany, aby se dali očkovat proti chřipce. Všechna dosavadní šetření ukazují, že očkovaní onemocní chřipkou desetkrát méně často než neočkování. Kdyby mohla pojišťovna snížit o pár procent pojistné očkovaným a víc lidí se dalo očkovat, vydělalo by na tom zdravotnictví a také výdaje ministerstva sociální péče na nemocenské dávky by se snížily.

Možná jde o zmatení jazyků. Nerozumím asi významu slov stejně jako ti, kteří jich užili. Zloděj-taxikář, lékař-vyděrač, učitelka-kráva, vláda-luza, reforma-žádná, nemocnice-katastrofa. Afektivně nabitých slov užívají rozčílení lidé. Mám dojem, že naše média jsou rozčílená permanentně. A taky pořád někam spěchají. Jako by moderátoři a hlasatelé byli placeni za to, kolik slov dokážou vyslovit za minutu nebo sekundu. Mí dobře slyšící pacienti přestávají rozumět rozhlasu a televizi. Musí se ušetřit čas, aby si reklama přišla na své – a čím dál tím častěji i také reklama na vlastní budoucí pořady nebo články v novinách..

1. Chci-li být slyšet v šumu a rámusu tisíců informací, musím víc křičet a formulovat své věty co nejprovokativněji. Jinak si mne nikdo nevšimne. Musím provokovat a přehánět. Jsem placen podle toho, kolik lidí mou zprávu přijme. Sledovanost a počet prodaných výtisků jsou měřítky mého úspěchu. Mám podezření, že někteří celkem rozumní lidé úmyslně vypustí úplný nesmysl, ne-li blbost, jen aby se zviditelnili.

2. Medicína vyřadila ze svého slovníku diagnózu hysterie, poněvadž se z toho stala nadávka. V povědomí lidí zůstala hysterie nálepkou na teatrální, předrážděné, popudlivé chování. Obávám se, že v tomto smyslu je převážná část naší mediální produkce hysterická. Lid se tím baví, mnozí jsou však z toho vyděšeni. Třeba pacienti, kteří čekají na operaci kyčelního kloubu a mají bolesti při chůzi.

Převzato z Vinar.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora