Miliony, nebo tedy „údajné miliony“ v krabici všichni pamatujeme dobře. Ale toto jaro přišly na řadu ještě miliony jiné, a to miliony odvozené (snad) od závěti otce Davida Ratha.

Jak patrně víte a NEUNIKLO VÁM, známý lékař se o ně soudí s vlastním bratrem, který byl, jak to alespoň a doposud vypadá, regulérně vyděděn. Neumím se ovšem nezeptat: „Není podstatné právě to, že ten případ nikomu uniknout neuměl?“

„Co totiž víme dál, milý Watsone?“

„Že je David Rath poměrně inteligentní?“

„Řekl jste poměrně? Jistě můžeme říct i vysoce.“

A tady podle mě přichází logicky na řadu i následující otázka: „Skutečně a opravdu se mají oba rodní bratři zapotřebí takto veřejně potýkat?“ A doopravdy je David taková stvůra, že se s vlastním bratrem neumí soukromě domluvit na věci, která jej - po všem, co už bylo - veřejně a tentokrát jednoznačně dehonestuje? Což se mu zalíbilo v roli padoucha? Nebo dokonce skutečně je „padouch jak od Jiřího Brdečky“ a ještě k tomu teatrální? Osobně nevěřím; a jestliže v posledním čase opět slýcháváme pojem „vrtět psem“ (který má mimochodem původ v titulu jednoho románu, až později zfilmovaného), nelze než konstatovat, že i bratři Rathové dnes vrtí. Psem. Osobně tomu aspoň věřím. Věřím, že mezi bratry vůbec nepanuje nenávist, ba mají se rádi. Ale skrývají to. Proč?

Problém s údajnými dvaceti miliony po otci je prostě jen odvážná kamufláž, poměrně či dost odvážná, a má možná u veřejnosti vyvolat dojem, že v rodině Rathových miliony vždy tak nějak „poletovaly“, abych se vyjádřil lidověji.

A efekt vzbuzení onoho dojmu?

Uvidíme. Ale podle mě se tu odehrává cíleně vyvolané vyhánění čerta dalším čertem a připadá mi skličující, že se to patrně nikomu nepodaří dokázat.