GLOSA: Vlajka EU na Národním divadle

Jdu z práce kolem Národního divadla. Bylo to v pondělí, 4. července, zrovna na Den nezávislosti a mé páté výročí odchodu do důchodu. Na naší Zlaté kapličce vidím dva ohromné visící prapory. Náš český, resp. bývalý československý, a eurounijní (viz obrázek). Říkám si, co se děje, že je taková sláva. Pohledem do kalendáře jsem pak doma zjistil, že máme dva státní svátky, a tedy povinnost vyvěsit na veřejných budovách vlajky. Dříve to byla k té naší sovětská, dnes eurounijní. Časy se mění, ale některé zvyky zůstávají. Nicméně, celá ta věc stojí za zamyšlení.

Není svátek jako svátek. Osvobození, vznik Československé, resp. české republiky, 17. listopad, to jsou ty pravé státní svátky, možná i připomínka zavraždění sv. Václava se sem hodí. Trochu jiný sváteční charakter ale vidím u Dne slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje a Dne upálení mistra Jana Husa. Věrozvěstové přišli k nám na Moravu a spolu se svými bratry a sestrami šířili u nás v míru a bez násilí křesťanství. No a tak slavíme 5. červenec formou dne pracovního klidu pro rozjímání a event. nákupy v obchodních domech (zatím i v těch přes 200 m2 prodejní plochy). Stejně tak chápu vzpomínku na upálení Jana Husa.

Tu českou vlajku, resp. bývalou československou, beru. Co však s těmito událostmi a jejich připomínáním má společného Evropská unie, opravdu nechápu. Oba tyto svátky připomínají naši křesťanskou minulost, resp. oběť českého kazatele a reformátora pro pravdu, takže je považuji spíše za církevní (s díky za den pracovního klidu), než za státní. To budeme za chvíli vlajku EU vyvěšovat i na Velikonoce nebo Vánoce? A pokud nás převálcují muslimové, budeme vyvěšovat vlajku EU i na Den příchodu Nového Mohameda do Česka? Toho bych se opravdu nechtěl dožít.

Nezdá se vám to divné?