GLOSA: Vážený pane, jste vůl
Relativně nedávno – řekněme ještě ve dvanáctém století – nebývalo snadné někoho urazit. Zneuznat a sepsout. Akt se odehrával výhradně v rovině osobní, z očí do očí. K mání byla jediná komunikační metoda, totiž metoda verbální. Běžný smrtelník, chtěl-li bližního znectít, nemohl být sralbotka, protože každému pokusu o verbální komunikaci tohoto typu hrozil rychlý přechod v komunikaci manuální.
Snadné to nemívaly ani elity, jak již kdysi vystihl Jan Werich: "Tenkrát, když král poslal druhýmu králi posla, aby mu vyřídil, že je vůl, no to trvalo."
Později přišly vynálezy, které významně rozšířily možnosti elit i prostého lidu. Knihtisk a pošta. Také noviny. Další důležitý milník představoval tzv. otevřený dopis, který zpřístupnil i urážku veřejnou.
Stále to ale všechno bylo dost pracné. Člověk musel najít papír a tužku, něco napsat, koupit obálku a známku a odnést to na poštu, která bývala dost daleko. Často se muselo přejít přes celé náměstí. Nebo přesvědčit věčně opilého redaktora místního Zpravodaje, že právě tento otevřený dopis stojí za publikaci na titulní straně.
Dosud poslední vylepšení by Jana Wericha možná pobavilo. K veřejné a hrdelní urážce kohokoliv nyní stačí pár úhozů na klávesnici a dobré připojení. A za jediný večer je teoreticky možné celospolečensky znemožnit i desítky jedinců (viz diskuse pod libovolným Astonovým úvodníkem).
Někdy si říkám, že by nebylo marné uvést na trh cestovní agenturu zaměřenou na vybrané internetové diskutéry. Nabízela by poznávací a seznamovací autokarové zájezdy na hrad Karlštejn s doprovodným programem. Diskutéři by mohli svobodně diskutovat z očí do očí již v autobusu a během prohlídky hradu. Následovalo by odpoledne věnované společenským hrám (tichá pošta, flaška a paintball) završené večeří v restauraci (doporučuji IV., maximálně III. cenovou skupinu).
Věřím, že by se zrodila mnohá přátelství. Na život a na smrt.
Autor je fyzik a podnikatel (e-mail: neznal@clnet.cz)
