Nemyslím si, že nás dostihnou bouře, které burácejí Amerikou a západní Evropou. Ne, že by nebyla ochota, jen ty Afročechy tady nemáme nijak hojně zastoupené. Osobně znám jenom Raye Korantenga a ten mi nepřipadá, že by měl být nějak mimořádně diskriminovaný. Nejspíš bych ho ohrozil záchvatem smíchu s rizikem protržení bránice, kdybych si před ním klekl a prosil ho za odpuštění, že jsem starý bílý muž. Ale jak říkám, ochota tu je, však už se našel někdo, kdo počmáral nápisem Rasista pomník Winstona Churchilla v Praze na Žižkově. Pomník člověka, který pomohl vypráskat německé rasisty i z naší země. Třeba někoho napadne, že by se u nás taky mohla zrušit policie a náhradou za ni aby nastoupila občanská výchova k sebekázni pomocí vzdělávání a sborového zpěvu. V tomhle roce 2020 se toho už stalo tolik, co nikdo nepředpokládal, že vyloučené není prakticky nic.
Než začnou ataky proti policistům, využívám příležitosti k tomu, abych vyjádřil něco, k čemu jsem se chystal už dlouho a nějak nebyla příležitost. Chci vyjádřit úctu lidem, kteří čelí temné stránce života. Ono je to v tom našem životě nasměrováno tak, aby v něm nic temného nebylo. Děláme všechno pro to, abychom žili v bublině blaženosti. Blažení nejsme, to opravdu ne. Klimatizace není nikdy dost vyladěná a polštáře dost měkké a stereozvuk dost prostorový. Všechno musí být co nejpohodlnější a nejpříjemnější. A pak se něco semele a nastane malér. Sami o sobě ho nejsme schopni řešit. A tak tu jsou ti lidé.
Jsou to policisté, hasiči a zdravotníci. Ono je těch profesí ještě víc, tak třeba učitelé taky čelí temné stránce života, ale ta trojice je v přední linii zápasu. Nechci rovnou říkat zápasu se zlem. Ono to násilí, živelné pohromy a nemoci sice vnímáme jako zlo, ale ony k životu patří a nikdy to nebude tak, že zmizí docela. A dokud tu zůstanou, budeme se spoléhat na obětavost, dobrou vůli, obratnost a zkušenosti lidí schopných jim čelit.
Teď se nějak rozmáhá to poklekání a pláč a omluvy. Tak možná budu v duchu doby, když se vyjádřím úplně upřímně – děkuji policistům, hasičům a zdravotníkům, že tu jsou s námi. Vím, že se při výkonu povolání setkávají se zlobou ze strany pomatenců. Moje známá, takto lékařka úrazovky, utržila nejednu facku při zákroku. V naší vsi, kde se v podstatě nic mimořádného neděje, uhořel nedávno hasič. O rizicích při policejní práci snad ani nemusím mluvit.
Takže ještě jednou, děkuji a vyjadřuji hlubokou úctu. A pevné nervy s ohledem na to, co se kde děje.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus