Neviditelný pes

GLOSA: Tři sta třiatřicet

31.7.2010

Mnozí účastníci každý rok se opakujících Letních škol slovanských studií bývají roztomilí – někdy starý Íránec, jindy dvě roztomilé Japonečky, Kazach, co zanotuje Pec nám spadla, či Ind, který na požádání řekne, jak tři sta třiatřicet křepelek... I když nám to ojediněle připomene originální češtinu propagandistů Rádia Peking nebo stanici Volá Tirana před pětadvaceti lety, těmto cizincům se čeština, ve světě naprosto exotický a menšinový jazyk, líbí a za rok prý přijedou zas.

Pronikají ovšem do tajů řeči v zemi, do jejíž mluvy se čím dál víc zavrtává řeč jiná. Jestliže před pětadvaceti lety riskoval majitel trička s anglickým nápisem ve škole menší potíže, dnes naopak češtinu rozleptávají „provideři“, „manažeři“, „pointy“, ajťáci“, už se nevysvětluje a nedělá, ale „vykomunikuje“ a „realizuje“. Místo životopisu máme „sívíčko“, počítač je „komp“ nebo „noutbuk“, řada lidí píše u všech názvů velká písmena stejně jako v angličtině. Šíří se mutace s názvem „čengliš“. Například se vyslovuje „student agency“, nikoliv anglicky „stjúdnt ejdžnsy“. Naštěstí je pořád ještě pravděpodobnější, že něco či někoho „pošleme do...“, než že ho „vyfakujeme“, ale i to se možná časem zlomí.

Pokud budeme v tom poameričťování i nadále tak horliví, jednou nás budou muset k češtině znovu přivádět např. ti Indové, co dokážou tou dobou už perfektně přeříkat „tři sta třiatřicet stříbrných...“

Vyšlo v Rovnosti 27.7.2010



zpět na článek