28.3.2024 | Svátek má Soňa


GLOSA: Tomio Okamura pod palbou

7.6.2011

Rozhovor Barbory Tachecí s Tomiu Okamurou ve čtvrteční Mladé frontě bude doufám pro pana Okamuru inspirací pokračovat dál v jasně formulovaných pravicových názorech. Rozhovor byl totiž důkazem, že to u nás rozhodně není snaha marná.

Ráda bych si přečetla stejně vedený rozhovor například s Vladimírem Špidlou, podle mne vysoce nebezpečným levicovým extrémistou, který chce „kategorickým imperativem zajistit prostřednictvím politiky rovnost“, který podstatnou úlohu levice současnosti vidí v její „povinnosti znovu a znovu redefinovat pokrok“ a pro něhož je hlavním osobním cílem postavit se „proti stále se rozšiřující komodifikaci společnosti, která dělá z věcí a vztahů komoditu, tedy zboží a to je zdrojem nerovnosti“.

Výše uvedené citáty pana Špidly, mimochodem na rozdíl od pana Okamury aktivního politika, jsou jako vystřižené z knihy Karla Marxe „Kapitál“, který nastoluje společnost postavenou na nesmiřitelné třídní nenávisti, kde ústředním cílem jedné skupiny lidí je totální likvidace skupiny druhé. Komunističtí následovníci „Marxova učení“ vyvraždili v rámci tohoto třídního boje milióny nevinných životů ve vězeních, na popravištích, komunistických koncentrácích a v gulazích. V polovině dvacátého století jsme byli svědky dvou hrůzných systémů. Jeden, který byl postaven na rasové nenávisti, a druhý, stejně strašlivý, nastolil nenávist třídní. Jak ukázal rozhovor Barbory Tachecí s Okamurou, jsme bohužel svědky toho, že na rozdíl od hypersenzitiního odsuzování všeho, co by mohlo mít do činění s rasovou nenávistí, jsou otevřeně nenávistná levicová témata zaměřená proti jasně definovaným skupinám lidí přehlížena nebo je jim dokonce vyjadřována podpora.

Podobných rozhovorů jako ten ve čtvrteční Mladé frontě s panem Okamurou jsem v médiích četla poměrně hodně. Ale nemohu si vzpomenout, že by některý z bývalých či současných komunistů byl kdy podroben stejně sžíravým otázkám s emotivní argumentací typu „vaše podpora progresivnímu zdanění (prosazování milionářské daně, návrh vyšších pokut řidičům v luxusních autech…) je jasnou ukázkou třídní nenávisti… jde z vás strach, protože stejně jako vám podobní v historii si přejete kulku do hlavy každému, komu se vede lépe než vám, zřejmě si přejete vyvraždit celou jeho rodinu a zbylé široké příbuzenstvo poslat do pracovních lágrů…“

Levicová socialistická ideologie žene celou Evropu do záhuby, ale mediální a intelektuální evropské elity se vesměs narcisisticky ukájejí nad svojí morálností a humánností pouze tehdy, když mohou bojovat proti rasové nesnášenlivosti, mnohdy i uměle jimi utvářené. Není to rozhodně o tom, zavírat oči před projevem rasové nenávisti, ale je to o jednostranném vychýlení naprostého „zbožštění“ boje proti rasové nespravedlnosti na straně jedné a totální ignoraci jakýchkoli projevů nenávisti třídní.

Pro všechny podobné „bojovníky za morálku a humanismus“ je velmi poučný citát Ayn Rand: „Nejmenší menšinou na světě je jednotlivec. Ti, kdo popírají práva jednotlivců, se těžko mohou pasovat na obhájce menšin.“

Článek převzat z TerezaKakosova.blog.idnes.cz se souhlasem autorky