Když mi bylo asi tak deset, měl jsem pocit, že o život se nepřichází jinak, než sešlostí věkem. Tak jsem to viděl kolem sebe v naší rodině. To bylo samozřejmě naivní, o život lze přijít mnoha způsoby. Například při teroristickém útoku.

Terorismus plní stránky novin a internetových serverů, všichni jsme zděšeni drastickými obrázky. Stovky lidí zemřely střelnou zbraní, po výbuchu nebo nožem v ruce teroristy. U nás zatím nikdo. Je to ale téma, které máme denně na očích a dostává se logicky do popředí jako významné riziko. Přestává se cestovat do potenciálně nebezpečných zemí, což ale dnes může být třeba i Francie.

Na druhé straně relativně „masově“ v porovnání s terorismem se umírá na alkohol, nezdravé životní prostředí, špatné stravovací návyky nebo na infekční choroby. To nejsou jenom stovky, ale jen v České republice desetitisíce lidí ročně. Nebo třeba dopravní nehody, kde každoročně zemře kolem tisícovky lidí. Přestaneme jezdit autem, protože je to riziko? Podvědomě o těchto rizicích víme, bereme je jako fakt a nikdo se tím moc nevzrušuje.

Terorismus je riziko, které se nás v Evropě zatím moc netýkalo. Za mořem skoro každý týden někdo vystřílí školu nebo úřad, v Izraeli a na celém Blízkém východě jsou na denním pořádku bombové útoky a útoky s úmyslem zabít. Krok za krokem se to ale dostává i sem. Pamatujeme si Madrid, nedávné a opakované útoky v Paříži nebo ty nejnovější v Istanbulu. Tato témata jsou široce prezentována v médiích a všichni jsme šokováni brutalitou, kterou vidíme. Všichni víme, kde zase zemřelo deset lidí při bombovém útoku nebo bylo nelidsky popraveno islámským státem. Je to víc na očích, než banální úmrtí na infarkt, a my dostáváme pocit, že to je velké nebezpečí.

Ale o život jde skoro pořád, smrt číhá za každým druhým rohem. Zemřít se dá nečekaně během okamžiku po zakopnutí a pádu ze schodů. K běžným rizikům, se kterými je třeba počítat, jako je nemoc nebo nehoda, teď přibude ještě terorismus. A zrovna tak jako kvůli riziku autonehody nepřestaneme jezdit autem, tak kvůli riziku terorismu nepřestaneme létat letadlem, jezdit na dovolenou nebo chodit mezi lidi. Je to jen další z mnoha rizik našeho každodenního života. A myslet si, že nás se to netýká, by bylo naivní. Nás se to prozatím netýká, ale jen do prvního výbuchu.

Každé riziko se ale dá alespoň částečně eliminovat. Každý může snížit své riziko autonehody tím, že jezdí opatrně a sleduje, co se děje kolem něj. Obdobně s terorismem. Opatrnost, sledovat, co se děje kolem, kde leží odložený batoh nebo taška, vybírat si destinace. Ale pravděpodobnost úmrtí na terorismus je stále o několik řádů nižší než například na kardiovaskulární chorobu. Život jde prostě dál a terorismus se pomalu stává součástí i našeho života.