Tak nám zabili matematiku. Chtěl jsem jen parafrázovat Švejka, protože rozhodnutí pana ministra mi připomíná střelbu v Sarajevu a obávám se, že výsledek bude podobný 1. světové válce, všichni budou poraženi.

Když už se pan ministr rozhodl zrušit povinnou maturitu z matematiky, nebo mu spíše velký Koblihář přikázal „Zruš to!“, tak proč nezrušit výuku matematiky úplně. Proč se mají děti trápit na počitadlech nebo sčítáním a odčítáním jablíček. Chytrý telefon za ně vše vyřeší, stačí se naučit čísla a znaménka a ostatní se namačká na displeji telefonu. No, a když nebude elektrika, tak mají holt smůlu, ale to v tomto státě má kdekdo, dnes jsou to podnikatelé, tak zítra to budou naše děti. Ono to zasáhne i ostatní předměty, chemii, fyziku, hudební výchovu, přírodopis, zeměpis, vlastně všechny předměty, protože matematika našeho poznávání. Není to jen aritmetika, ale i geometrie, která je všude okolo nás.

Vraťme se k maturitě z matematiky, přece ten, kdo platí vzdělání, kontroluje, jaká je jeho kvalita. Přece do vzdělání nejdou malé peníze a jsou to peníze nás všech. Jsou to peníze z daní. Odhaduju zhruba, že na jednoho středoškoláka vynakládá stát nejméně 700 tisíc korun, tak má přece právo vědět, jaké má student na konci čtvrtého ročníku střední školy znalosti ze základních předmětů. Maturita z matematiky nemusí být na uměleckých školách, ani nemusí být stejná náročnost maturitní zkoušky, protože přírodovědná gymnázia a školy se zaměřením technickým, případně finančním, logistika, zdravotnické školy vyžadují jinou matematickou náročnost. Takže náročnost maturity musí být přizpůsobena typu vzdělání, ale být musí.

K čemu mi na obchodní akademii byla znalost literatury, slohu a podobně. No a nakonec jsem u maturity z češtiny dostal bratry Čapkovy a znal jsem to. Nejednou se mi moje literární znalosti hodily. To jsme byli jiná generace, když jsme chodili do kina na Most přes řeku Kwai, Ostře sledované vlaky a plno hodnotných filmů. Nebo jsme ochotničili a měli hodně zájmů. Nejsem přesvědčen, že dnešní generace mládeže je horší, než jsme byli my, ale neustálé snižování náročnosti degraduje náš školský systém na to, že nakonec skončíme jako nějaká rozvojová země.

Už budou letos chybět peníze ve školství, a nejen v něm, protože si bude půjčovat celý svět a my nejsme taková ekonomika, o kterou by byl zase tak velký zájem a každý nám chtěl půjčit. Nehledě na to, že rozjezd naší ekonomiky půjde hodně pomalu a navíc jsme dost jednostranně zaměření. Budou se hledat peníze a bude se muset šetřit. Po armádě bude další na řadě školství, vnitro atd. Jak z této situace? Bude záležet i na vývoji nákazy, a pak začít hospodařit, nezaměřovat se jen na příjmovou stránku rozpočtu, ale i na tu výdajovou. Prostě dobrý hospodář třikrát každou korunu otočí v ruce, než ji lehkomyslně vydá.