Velmi aktuálně a velmi věcně by se dalo po Haškovsku parafrázovat např. i to, že: „Tak nám vypadlo počítadlo. A který paní Müllerová? Já znám dvě. A vobou není žádná škoda.“ Jde tu pochopitelně o parafrázi oné „nepochybně stoprocentně a v žádném případě neočekávané“ situace, kdy ausgerechnet při sčítání výsledků nynějších voleb (do krajů a do Senátu) vypadly ty „ščoty“ v tom úřadu kompetentním k tomu sčítání a samozřejmě i odpovědném za správnost výsledků toho součtu. (A vždy a všude je zodpovědný někdo konkrétní. To je systémový fakt.)

Už jen sama ta zpráva an sich je velmi nepříjemná a krajně ošemetná. A i kdyby tiše vyšuměla, jak bublinky z číší oslavných šampusů a rozprymula se jak dým z vítězných doutníků, může ve svých důsledcích ledacos připomenout, i leccos naznačit, a třeba také něco iniciovat.

Nota bene, když ve století digitální páry lze (téměř nepozorovaně a téměř nekontrolovatelně) onou elektronickou cestou zmáknout kde co, např. odvést pozornost od čehokoliv kamkoliv a zpět. A nejen to. Jsou spousty příběhů z různých oblastí v praxi. O teorii radši ani nemluvě.

Takže jen tak namátkou například - leckdo leckde by se třeba mohl podivit zrovinka i tomu, že ten vodovod měl tu poruchu (resp. havárii, apod.) právě tehdy a právě tam. A že zaplavil nějaké ty prostory toho úřadu, čímž způsobil ten výpadek té sčítací PC techniky atd.

Jiný jinde by si zase mohl položit vcelku logickou otázku, jak to, že krizové plány toho úřadu se situacemi podobného druhu nepočítají, a nemají účinná záložní řešení k vyloučení takovýchto mimořádných událostí (ať už menšího, či většího rozsahu). Volby jsou přeci událostí té nejvyšší důležitosti, takže i v rámci infrastruktury dotčeného typu musejí mít každopádně a bez pardónu ty nejvyšší priority (i s tou nejvyšší mírou odpovědnosti). Protože – opět logicky – riziko, že by tu veřejnost mohla mít jakýkoliv, i minimální důvod, byť i jen zčásti zapochybovat, a to právě o správnosti sčítání volebních výsledků, apod. – tak tohle riziko už by mohlo překročit i hranici, kde končí riziko a začíná hazard. A hazardovat s důvěrou voličů, občanů a daňových poplatníků by se asi nemuselo vyplatit. A ztráta důvěry veřejnosti a národa by mohla být fatální – o tom už se ostatně v tuzemské historii přesvědčila spousta vrchnosti, včetně té z doby Haškova Švejka.

Jak se lidově říká – „vot, těěěchňyka“ – čili udát se může cokoli, kdekoli, včetně různých oblastí technické infrastruktury. Ale pokud už to není organizačně zabezpečeno tak, aby to bylo téměř vyloučeno (a zejména u takových akcí, jako jsou volby a sčítání jejich výsledků), pak se to musí jasně, rychle a transparentně vyšetřit, objasnit, vyhodnotit a ihned přijmout také veškerá účinná opatření, aby se to (prostě a jednoduše) příště už nemohlo stát. Za což odpovídá stát. A v jeho rámci konkrétní lidé. A kdo uvažuje a jedná logicky, reálně a systémově, ten by asi automaticky nepodcenil předpoklad, že veřejnost sleduje i to, a že si to následně pro sebe nějak vyhodnotí. A v zájmu posílení právních jistot společnosti by se jistě vyplatila i maximální transparentnost té nejvyšší úrovně (i v takových „detailech“).

Autor je mediální analytik a mediální právník