GLOSA: Stop kuřáckému teroru
Obrázek typický z českého venkova - hospoda s dobře utěsněnými okny, kde se člověk, sotva tam vkročí, zalyká koncentrovaným dýmem, než si na něj zvykne (nos ano, plíce nikoli!) - je u nás dodnes „normálka“. Scéna je to na západ od našich hranic nemyslitelná, protože do takové místnosti by bez plynové masky nikdo nevlezl; a proč tam lézt s ní, nejde-li o žádné branné cvičení? Počet evropských zemí uzákonivších plošný zákaz kouření neustále vzrůstá. Temné předpovědi, že opatření vyžene zákazníky z barů, se nikde nenaplnilo, maximálně vyhání ty s chutí „na cígo“ před dveře na čerstvý vzduch. Ve Francii, kde platí zákaz rok a půl, se rozmnožily předzahrádky, kde si kuřáci dál připalují jednu od druhé, a v interiérech se krásně dýchá, zkrátka všichni jsou spokojeni; diskuse doutnající ještě pár měsíců po vstupu zákona v platnost dávno skončila.
X-tý „protikuřácký“ zákon odhlasovaný českou sněmovnou je zato směšným plácnutím do vody: povinnost nálepkovat podniky jako kuřácké, či nekuřácké, nemění v praxi vůbec nic. Zákonem lze kuřáky přinutit k tomu, aby začali brát ohled na ostatní, jen tehdy, je-li plošný a obnáší-li finanční sankce za nedodržení.
Většina Čechů by si takový plošný zákaz přála, říkejte to ale poslancům; oni to vidí jinak! Co za tou neshodou asi je? Činnost, pro niž máme hezké české slůvko „lobbying“.
Deník Metro, www.danes.cz
