Všechny noviny přinesly zprávu, že žalobce znovu otevřel případ smrti Jana Masaryka.

Přiznám se, jsem stejně zvědavý jako kdokoli jiný. Také bych se rád jednou dozvěděl, jak to bylo se smrtí Jana Masaryka a kdo zavraždil Otýlii Vranskou a Anežku Hrůzovou. Ale nemám pocit, že daňoví poplatníci mají vyhazovat své peníze za nekonečné otevírání a zavírání případů po desítkách let, kdy stejně už není šance nic vyřešit a jen se melou drby a prohlášení bez reálných důkazů.

Důvodem x-tého znovuotevření smrti Jana Masaryka je všeho všudy ústní prohlášení z šedesátých let, že nafocené tělo bylo v jiné pozici, než bylo nalezeno. Není žádný nový otisk prstu, žádná fotografie pachatele, žádné doznání. Takže stejně není šance, že by nový „důkaz“ ukázal na konkrétního člověka a ten mohl být usvědčen.

Navíc je jasné, že i kdyby bylo šlo o vraždu, pak skuteční pachatelé jsou stejně dávno pod drnem. Jan Masaryk zemřel v roce 1948, takže i kdyby bylo domnělého pachateli pouze 20 let, tak letos by mu bylo ... ehm ... 91 let. A dvacetiletého mladíčka by samozřejmě žádný šéf agentů na vraždu ministra neposlal.

To naši státní zástupci fakt nemají na práci nic užitečného, co by pomohlo dnešním obětem zločinu? Ono je dnešních obětí prokazatelných zločinů málo, že státní zástupci musejí suplovat archiváře a historiky?

Ale možná je to nový trend. Začneme Janem Masarykem (+1948), pak objasníme vraždu Otýlie Vranské (+1933) a Anežky Hrůzové (+1899) a časem se naši bdělí orgánové dostanou až k odhalení organizátorů vraždy Václava III. (+1306)!

Autor je advokát v Praze