Podle mého soudu se k ní přiřadil v posledních dnech také výrok paní soudkyně Stamidisové. Označila v něm žádost o omluvu ženě veřejně známého činitele za přiměřenou kritiku jeho pokusu o veřejnou aktivitu. Žalobkyně se ohradila proti otištění vulgární karikatury jejich intimního života v MF plus (tiskovina, která se inzeruje mimo jiné jako týdeník pro vzdělané čtenáře). Podle paní soudkyně žalující strana neuvedla, jakým způsobem byla zasažena její osobnostní práva.

Litera zákona (českého) byla, jak předpokládám, dodržena a umocněna profesním jazykem paní soudkyně. Žalující straně se navíc vrátilo jako bumerang její nedomyšlené a lechtivé hodnocení partnera z nedávné minulosti, které široká veřejnost, nevyjímaje vzdělané čtenáře týdeníku MF plus, přijala s posměchem.

V případě paní žalobkyně však nešlo pouze o ni. Jedny z prodejných tiskovin otiskly jednu z mnoha dnes publikovaných nesčetných sprosťáren, které přece obecně poškozují slušné mravy, důstojnost člověka. Výrok paní soudkyně, či spíše omezené hranice českého zákonodárství pak tyto sprosťárny legalizují na normu. A ta, pravda, už hodně dlouho profiluje českou společnost a nastupující generace.