Chomutovští dlužníci to v životě určitě nemají lehké. Žijí ve městě s vysokou nezaměstnaností, jsou nekvalifikovaní, bydlí často v bytech za vyděračské nájemné. Podobné starosti ale má hodně lidí v zemi, a přece všichni neparazitují na společnosti. Že nemám peníze na nájem, to se může stát, ale pak je třeba zajít na úřady a jednat.

Město Chomutov ale ukázalo městům se stejnými věřitelskými problémy i to, co se nemá dělat. Nemá se mávat rukou nad malými, počátečními dluhy, protože když ty dluhy narostou do desítek milionů, dojde na drastické kroky. Už proti prvnímu dluhu je třeba zakročit a nabídnout řešení, když to má smysl. Kdyby to tamní radnice zpočátku udělala, nebyla by dnes za lidožrouta.

Kdo neřádstvo netrestá, podporuje ho. Na tom nic nezmění protesty ombudsmana Motejla, ministra Kocába a zdvižené obočí ministra spravedlnosti Pospíšila.

Kocábova předchůdkyně Stehlíková nemá tak docela pravdu, když dlužící, neplatící, nepřizpůsobivé omlouvá mentalitou, se kterou žijí ze dne na den a nechápou své občanské povinnosti. Zbytečně tím uráží jejich důvtip. Po prvním dnu řádění exekutorů se mnoha z nich zázračně rozsvítilo. Náhle chápou, přicházejí a chtějí se domluvit na splátkovém kalendáři. Škoda že tak pozdě. Když jim to radnice několikrát písemně navrhovala, házeli poštu do popelnice.

Společnost je pohromadě držena pravidly. Pravidlem je mimo jiné platit za bydlení, posílat děti do školy, nedělat sousedům peklo na zemi. Chomutovští radní zasáhli správně, i když opožděně. Nesmlouvavost k neplatičům, ochrana slušných nájemníků a rázné zásahy proti pouliční prostituci jsou nejlepší prevencí před nevyžádanou „ochranou“ města neonácky z Dělnické strany, které žádá vláda soudně rozpustit.

Právo, 24.2.2009