Mezi českými dětmi byl z loutek dlouho v největší oblibě Kašpárek, ale v Plzni ho postupně zcela zastínil Spejbl s Hurvínkem. Zasloužili se o to Josef Skupa a řezbář Nosek. Přiblblý otec a čiperný syn bavili malé i dospělé diváky po celou dobu první republiky a také poté, kdy po Mnichovu a okupaci přišly zlé časy. Tehdy si zpočátku dovolovali dělat na ošklivé poměry narážky. Skupa pak byl za poslech zahraničního rozhlasu zatčen, odsouzen na pět let do vězení a jeho divadlo bylo uzavřeno.

Gestapáci kupodivu zatkli i Spejbla a Hurvínka a internovali je ve skříni mezi všelijakým důkazním materiálem. Jednou přišel do kanceláře obersturmführer a chtěl vidět zprávu o potírání sabotáží ve Škodovce. Gestapák, který zatýkal Skupu, ji nemohl najít a dostal ultimátum do hodiny ji přinést, jinak pomaže na východní frontu. Zběsile tedy hledal a když otevřel skříň, vysypali se na něj Spejbl s Hurvínkem. Gestapák měl pocit, že na něj Hurvínek posměšně koulí očima.

„Co je tady k smíchu, ty česká svině?!“ zařval a šlápnul mu do obličeje. Hned poté zlomil Spejblovi nohu.

Skupa zatím seděl ve vězení v Drážďanech. Stýskalo se mu nejen po Spejblovi a Hurvínkovi, ale také po Žerýkovi, Máničce i paní Drbálkové. Z nouze a pro obveselení svých spoluvězňů hrál některé své hry, aniž by měl k dispozici loutky. Zrovna předváděl hru o užovkách, když americké a britské letectvo provedlo děsivý nálet. Spousta lidí při něm zahynula, ale Skupovi se z pobořené věznice podařilo uprchnout. Se štěstím se dostal až do Plzně.

To už se blížila německá porážka a plzeňští gestapáci začali pálit písemnosti. Aby jim papíry lépe hořely, přihodili na ně i pochroumaného Spejbla a Hurvínka. Tím ale plameny spíše přidusili a obě loutky se jen tak trochu přičmoudly. Jeden malý chlapec je pak v zuboženém stavu našel na smetišti.

Všichni tři divadelníci tak válku šťastně přežili. Zdálo se, že principál je z nich na tom zdravotně nejlépe, ale to se brzy změnilo. Zatímco Skupovo zdraví se postupně zhoršovalo, Spejbl a Hurvínek po nezbytném zotavení z nacistické internace byli pořád stejní, duševně i tělesně. Pronášeli stále nové a nové kameňáky a Hurvínek se dokonce stal na krátkou dobu pionýrem!