Jeden z typických argumentů, který klasičtí liberálové při diskusi s etatisty slyší, zní asi takto: "Kdybychom zeštíhlili stát, vypadalo by to tu jako v Somálsku. Tam mají svobodu, a jak to tam vypadá…" Tento způsob argumentace ukazuje na nepochopení toho, o co klasičtí liberálové usilují. Nepochopení vyplývá z toho, že stát vnímáme jako jedinou autoritu, která stanovuje pravidla. Liberálové ale neusilují o svět bez pravidel, usilují o svět, v němž bude méně pravidel určovat stát.

To nás přivádí k otázce, "proč je Somálsko zemí bez pravidel". Abychom na tu otázku dokázali odpovědět, musíme se zamyslet nad tím, jak pravidla vznikají. Jedním ze způsobů je tvorba pravidel státem. Tato tvorba v Somálsku evidentně nefunguje. Existuje však také celá řada pravidel, která vznikají spontánně ve společnosti. A to velmi rozmanitých pravidel. Od toho, že se na ulici zdravíme, pouštíme se ve dveřích, snažíme se chodit včas, přes to, že dodržujeme sliby, až k tomu, že respektujeme smlouvy, které často ani nemáme písemně. Mnohá pravidla jsou duplicitně, třeba vraždy nepácháme nejen kvůli tomu, že to zakazuje stát, ale i proto, že "se to nedělá".

Co znamená, že "se něco nedělá"? Proč se to nedělá a jak vznikl takový zvyk? Co z něho máme a proč u nás fungovat může a v Somálsku ne? Vznik pravidel a zvyků je úzce spjat se specializací. Jak říká biolog Matt Ridley, specializace sahá už k dělbě práce mezi muže a ženu, ke specializaci na lov a sběr. Aby specializace mohla fungovat, musí vzniknout nějaká instituce, která vytvoří vztah mezi těmi, kdo si dělí práci. Vztah s takovými pravidly, která zaručují, že se dělba práce oběma ve svazku vyplatí. Kromě plození (kde dělba práce také existuje) a péče o potomky tak vznikl další významný důvod pro svazek mezi mužem a ženou.

Výhody specializace se neomezují jen na muže a ženu, ale postupně se rozrůstají celou společností. Každý je dobrý v něčem jiném a když lidé spolupracují, všichni mohou vydělat. Aby spolupráce fungovala, opět musí existovat pravidla a zvyky, které všem stranám garantují podmínky spolupráce. Vývojem specializace a spolupráce trvajícím tisíce let jsme odhalili, jak se k ostatním lidem chovat a jaká nepsaná pravidla dodržovat, aby s námi chtěli spolupracovat. Zjistili jsme, jaké chování a zvyklosti vzbuzují v ostatních lidech důvěru.

Proč by u nás omezením vlivu státu nemohlo dojít k chaosu? Protože netrpíme absencí pravidel, která nevytváří a nevymáhá stát. Jak si můžeme být ale jistí, že lidé budou dodržovat společenská pravidla i tehdy, kdy bude klesat vliv státu? Jistí si můžeme být právě kvůli tomu, co bychom museli obětovat, kdybychom tato pravidla přestali dodržovat. A to je hlavní rozdíl mezi Somálskem a námi. Somálsko má velmi nízkou míru specializace. Asi tam funguje specializace v rámci páru muže a ženy, asi tam funguje specializace v rámci rodiny a možná i v rámci obce. Dělba práce v rámci země a dělba práce se zbytkem světa však téměř nefunguje. Proto v Somálsku může docházet k porušování běžných společenských pravidel, jakými je nevraždění a nekradení, mnohem častěji než u nás.

Právě totální zhroucení dělby práce a s tím provázené zhroucení společenských pravidel umožnilo nástup chaosu. Jedinou možnou nápravou, jediným způsobem, jakým je možné znovu vybudovat pravidla v zemi, je postupné posilování spolupráce a důvěry mezi lidmi. Stejným způsobem, jakým kdysi vznikla. I v naší historii existovala doba, kdy se osady navzájem plenily namísto spolupráce a obchodu. Právě obchodní vztahy ukončily války nejen mezi osadami, ale také velmi zmírnily riziko válek mezi státy. A byly to právě bariéry obchodu a mezinárodní spolupráce, které sehrály významnou roli při vzniku největších válečných konfliktů 20. století.

Převzato z časopisu Laissez Faire se souhlasem redakce