Neviditelný pes

GLOSA: Soukromý seznam mých novoročních přání. I pro vás

2.1.2020

Jsem úspěšná a šťastná žena. Vyhrála jsem řadu soudních sporů, vychovala dvě děti a třicet let žiji s jedním mužem. Podobně jako vy mám za sebou i stovky proher, k nimž bych se nejradši nikdy nevracela. Nicméně novoroční předsevzetí si už několik let nedávám, protože jsem je nikdy nedokázala splnit. Jenže na tomto světě nikdo nezmůže nic sám a kolem sebe vidím mnohé nešťastné, kteří tápou a ještě ubližují ostatním. Proto se podělím alespoň o pět přání, o která žádám rok 2020.

První přání se jmenuje odvaha. K překonávání překážek, které jsou nejen před vámi, ale i ve vaší hlavě. Neb lítost nad ztracenou příležitostí je horší než cena, kterou za odvážné činy zaplatíte. Odvaha je třeba k boji za vlastní ideály, ale i k nutnosti zvednout se ze země, na kterou vás srazili, a po porážce se nevzdat a znovu začít žít.

Druhým přáním je přátelství. Odejde-li vám dítě či partner, jistě ho nikdo nenahradí, ale vztahy lze budovat v kterémkoli věku a pro klidný život jsou nepostradatelné.

Lidi, s nimiž je možno se družit, máte na dosah – ve vaší samoobsluze, ve stejné tramvaji. Čím dříve je oslovíte, tím rychleji se z nich stanou vaši přátelé. Protože nikdo na světě nevydrží být dlouho sám a pracovní úspěchy vás nad vodou dlouho neudrží.

Třetí přání se jmenuje radost. Alespoň jednu malou denně, každému podle nátury a potřeb. Čtvereček čokolády. Kniha či film. Hladit kočku nebo vyšlápnout kopec. Děti, vnoučata. Tanec a sex. Hrabat se v hlíně.

Hlavně ji neodkládat na dobu budoucí. Užívat si ji tady a teď. Nebabrat se v minulosti a přehnaně se neděsit tím, co přijde. Protože už zítra tady nikdo z nás nemusí být.

Čtvrtým přáním je pohyb. Alespoň drobný, třeba po bytě. Po schodech do patra a zase zpět. Kolem zahrady anebo přes dva bloky. Na kole, na horách nebo podél řeky. O samotě, ve dvou, ve společnosti. Protože v pohybujícím se těle žije lepší duch. Protože pohyb zlepší fyzickou kondici, vytáhne vás na čerstvý vzduch a poskytne příležitost potkat se s jinými lidmi. A lidé jsou kontakty a z kontaktů je tvořen celý život.

Páté přání je odpuštění. Odpustit těm, kdo nám ublížili, ale odpustit i sami sobě vše, co jsme si způsobili. Udělat tlustou čáru a začít znovu. S čistou hlavou a bez zátěže.

Učím se to každým rokem znovu a znovu a teď bych to ráda naučila i vás, protože nikdo z nás není ostrov. Povíme si to zase napřesrok. Sobě i vám držím palce.

Autorka je advokátka, bývalá ministryně

MfD, 31.12.2019



zpět na článek