Zlidovělá odrhovačka pak pokračuje vyjmenováváním všeho, co si dotyčný vysloužil, a je toho čím dál víc.

Nepřipomíná vám text trochu diskuse o služebním zákoně? Mluví se o změnách tabulek, proporcích mezi fixní a pohyblivou složkou mzdy, o tom, kde na to stát vezme. Také o obraně úředníků před zvlčilými politiky, kteří po nástupu zahájí bartolomějskou noc i ve dne. Dokonce, považte, i o tom, že by úředníci měli být trestáni finanční penalizací za způsobenou škodu. V rámci výměny stanovisek pokračuje střelba na lustrační zákon.

Diskuse je to jistě zajímavá, ale domnívám se, že daňové poplatníky a občany více zajímá, jak státní úředníci spravují jejich majetek jim svěřený a jak vykonávají služby, pro které jejich místa vznikla. Tedy jinými slovy, jak bude měřena jejich činnost a výkonnost. V komerčních firmách je to jednoduché. Za zanedbání péče o svěřený majetek hrozí trestní stíhání. Za vyzrazení důležitých informací v obchodním styku rovněž. Za mizernou práci trest nebo vyhazov. Nemluvím už vůbec o zneužívání a kradení firemního majetku.

Popíši zjednodušeně systém hodnocení pracovníků ve firmě, v níž jsem byl zaměstnán. Na začátku období jsou s každým projednány cíle společnosti, cíle jeho oddělení a jeho cíle osobní. Vše by mělo být měřitelné, aby odpadly zbytečné diskuse o plnění. Cíle jsou stanoveny a pravidelně za účasti zaměstnance kontrolovány. Bývá jich zpravidla pět. Výsledná známka pak určuje hodnotu odměny k fixnímu platu. Při propadu známky pod určitou hodnotu je zaměstnanec zařazen do zvláštního režimu, kdy musí často a pravidelně odevzdávat zprávy o své činnosti a je pečlivě kontrolován nadřízeným. Výstupem z této "karantény" je buď návrat do normálního způsobu práce, nebo zaměstnanec ve firmě končí. Při kontrole hodnocení práce každého zaměstnance jsou s ním také probírány plány jeho osobního růstu.

Stát není firma, a tudíž je třeba podobný systém nějak kodifikovat. Pokud úředníci budou plnit své povinnosti, musel by nový nastupující politik být opravdu velmi zabedněný, aby takovéto zaměstnance vyměňoval. Vše ovšem za předpokladu, že nastupující politik vůbec na výkon funkce má schopnosti. To bohužel nezaručí žádný zákon a je to předmětem čachrů a kompromisů kolem funkcí a prebend.

Nic proti nezávislosti klíčových úředníků a stabilitě exekutivy. Výkon funkce úředníka je určen nejen právy a služebním postupem, ale také druhou stranou mince – odpovědností. Ta musí být nejen určena, ale také objektivně měřena. Utrácet bez kontroly cizí peníze a vykonávat služby podle pravidla "úředník má vždycky pravdu" je nepřípustné.